Petr Czilling: Skialp trip do Rakouska

Prodloužený víkend z 19.-23.1. 2024 byl ve znamení nabírání skialpinistických zkušeností. Dostala se mi příležitost vyjet s partičkou do západního konce Rakouska až k hranicím Lichtenštejnska a Švýcarska, kde jsem měl možnost ve třech dnech nejen prozkoumat Verwallské Alpy a Silvrettu. ale také pořádně otestovat KILPI vybavení. Podařilo se nám celkem vystoupat přes 4000 výškových metrů a ujít přes 50 km.

První den

Valschavieler Maderer – 18 km, 1 600 m nastoupáno

V prvním výstupovém dni nás od rána provázelo skvělé počasí. Jasná obloha, vysoká viditelnost a žádný vítr. Vydáváme se do vesničky Gaschurn. Bohužel vyrážíme později a cesta se nám lehce prodlužuje, neboť je sobota a lidé se vydávají lyžovat. Nad Gaschurnem necháváme auto, nasazujeme pásy a začínáme stoupat údolím směrem k 2769 m vysokému kopci Valschavieler Maderer. Jsme vybaveni základní povinnou výbavou, nechybí tedy pípák, sonda, lopata a lékárnička. Navíc bereme pro jistotu mačky, cepíny, lano a samozřejmě přilby. Trasa se v průběhu dne mění a s přibývajícími metry se nám odkrývají úžasné dechberoucí výhledy. Po docela pohodovém začátku túry trasa nabírá na strmosti a sněhový povrch se mění ve skalistý. Připevňujeme tedy lyže na batoh, nasazujeme mačky a pokračujeme dále. Skupinka nade mnou vyhodnocuje situaci a lehce opožděný start si vybírá svou daň. K vrcholu nám zbývá asi 200 výškových metrů, ale času do setmění málo. Otáčíme se a užíváme si pro mě místy náročný sjezd dolů. K autu dorážíme se západem slunce akorát včas, takže rozhodnutí se otočit bylo správné.

Druhý den

Silvretta – Schneeglocke 3223 m.n.m. – 18,5 km, 1 200 m nastoupáno

Po včerejšku jsme se poučili a vyrážíme o mnohem dříve, což se nám vyplácí. Do vesničky Partenen se dostáváme akorát včas, abychom si stihli zakoupit lístek na lanovku, která nás vynáší asi 700 m výškových na autobus, se kterým se transportujeme tunelem k jezeru Silvretta-Stausee, odkud z 2000 m.n.m. začíná náš další výstupový den, a to na horu Schneeglocke. Vybaveni jako den předchozí stoupáme po trase kolem jezera a chaty Klostertaler Umwelthütte. Trasa zatím není náročná, ale to se záhy s nástupem na ledovec mění. Začínáme stoupat strměji cik cak a já se ujišťuji, že není tak lehké udělat skialpinistickou otočku, zvlášť v příkrém svahu. Dostáváme se do výšky 3000 m.n.m. a mě podjíždí lyže. Sjíždím z cesty a zastavuji se asi 2 m pod ní. Zůstávám ležet, ale sklon svahu je tak příkrý, že stačí sebemenší pohyb a jedu dolů. Navíc mám vyplou lyži a nehodlám ji ztratit. Naštěstí je zde přítomný parťák Roman, který mi nabízí pomoc, sundává lyže a opatrně schází ke mně. Pomáhá mi sundat i druhou lyži a já se škrábu zuby nehty zpět na trasu. Uff, to bylo o fous! Díky, Romane! Oba usuzujeme, že bude lepší dát v této fázi lyže na batoh a vyrazit vstříc vrcholu bez nich. Naštěstí zbytek cesty už byl v pohodě a užíváme si nádherných výhledů do okolí, kde můžeme vidět i nejvyšší bod Silveretty – Silvrettahorn 3244 m.n.m. Nahoře fučí nepříjemný vítr, a tak se zbytečně nezdržujeme a opatrně scházíme dolů. Nasazujeme lyže a po úbočí sjíždíme prašanem k chatě. Po výstupové trase jedeme opět kolem jezera na bus, který náhodou akorát stihneme při odjezdu k lanovce.

Třetí den

Östliche Eisentaler Spitze – 18 km, 1 200 m nastoupáno

Třetí a poslední den jsme zvolili trasu na Östliche Eisentaler Spitze. Auto necháváme na parkovišti ve vesnici Langem am Arlberg a vydáváme se po skitouringové značce asi 6 km údolím, kde už trasa začíná stoupat. Vidíme vyjeté stopy a pokračujeme vzhůru po nich, místo abychom se drželi trasy. Tato volba nás přivádí na stálé prudší svah. Po včerejších zkušenostech mě raději parťák Karel navazuje na lano a cik cak stoupáme do místa, kde má svah sklon přes 40 stupňů. Zde již dáváme lyže na batoh a drtíme strmý kopec v hlubokém sněhu. Mačky naštěstí nejsou potřeba, ale každý krok mě ubírá mnoho sil, a to jdu jako třetí po vyšlapaných schodech. Cesta zdá se být nekonečná, zvlášť při pohledu na kluky, kteří jsou daleko nade mnou. Vystupuji na sedlo, kde fouká nepříjemný vichr. Zhodnocujeme situaci, jsme v nějakých 2200 m.n.m. a chybí nám cca 500 m výškových. Otáčíme, silný vítr nám nehraje do karet. Nyní už se připojujeme k původní trase, po které sjíždíme zpět autu. Byla to dobrá volba a nelitujeme, že jsme nevyšly na vrchol.

Shrnutí

Tento první větší skialpový výlet hodnotím jako perfektní, nabral jsem zde dost zkušeností a stále jich zbývá mnoho, které se musím časem naučit. Uvědomil jsem si, že tyto hory se nedají absolutně srovnat s výstupy na naši domácí Lysou horu. Jsem rád, že jsem si to zažil a chci se tomuto sportu nadále věnovat. Člověk spoléhá nejen na sebe, parťáky, ale i na vybavení, od lyží, přes pásy, hole, boty, mačky, cepíny a další, která jsou nutná v takových horách. O to víc jsem rád, že kromě tohoto jsem se mohl spolehnout i na výborné produkty KILPI. Jako TOP produkt, bez kterého bych se neobešel byla jednoznačně bunda HASTAR-M, která mě perfektně ochránila proti větru. Jako střední vrstva se v těchto podmínkách hodila bunda NORDIM-M a funkční triko s dlouhým rukávem WILLIE-M.  V záloze jsem měl v batohu vždy připravenou péřovku ALBERT-M a vestu NAI-M. Výborně posloužily rukavice CASPI-U, CINQO-U, čepice TAIL-U, MAYLO-M, šátky MINION-U a DARLIN-U, ponožky STEYR-U, MIRIN-U. Nechyběla taky bunda z nové zimní kolekce KILLY-M a kalhoty NORWEL-M.