Triatlon Xterra v Lago di Garda – vysilující běh a kolo, ale úžasná atmosféra

Závod světového poháru Xterra se se konal v italském městečku Toscolano-Maderno, kam jsme dorazili ve čtvrtek ráno. Postavili jsme stan v kempu na břehu jezera Lago di Garda, které leží v severní části země, a vyrazili na projížďku cyklistické části závodu.

Projížďka a běh nanečisto

Nečekali jsme jednoduchou trať, jelikož každý, kdo Lago di Garda navštívil, nás upozorňoval, že je to tu jen do kopce, ale i tak nás velmi překvapila svou obtížností. Sedmnáctikilometrový okruh s převýšením 650 metrů, dvěma prudkými výjezdy, kde jsme střídali dva nejlehčí převody, nám dal pořádně zabrat. Ve sjezdech se nedalo odpočinout. Těžké kamenité cesty vyžadovaly 100% pozornost, stejně jako závěrečné, nekonečně dlouhé schody se zatáčkami.

Po projížďce cyklistického okruhu jsme se vydali na prohlídku běžeckého okruhu, který byl snad ještě těžší než cyklistický. Parametry 12 km délka a 540 m nastoupaných do kopce slibovaly spíše procházku než běh. Prudké seběhy plné volných kamenů, lávky nad řekou, osvícené tunely, prostě záběr, ale zároveň i nádhera.

Terénní závod začal plaváním

V neděli ve 13:30 se ozval startovní výstřel a do vody se vrhlo 48 eliťáků. Mezi nimi poprvé ve své sportovní kariéře odstartovala Any. Zbytek natěšených závoďáků se do první disciplíny pustil o 2 minuty za profíky. Any si 1 500 m plavání ve 2 okruzích vyloženě odtrpěla. Boj s vlnami jezera nebyl snadný.

Zdařilá cyklistická i běžecká část

Následující dva cyklistické okruhy uběhly překvapivě rychle. Na trati fandilo hodně lidí, sílu nám dodávaly i hudební kapely hrající podél trati. Na běžeckou část se jako zázrakem ochladilo, což nám úplně vyhovovalo, běželo se suprově. Do cíle doběhla Any jako desátá eliťačka.

Já jsem do Itálie odjížděl bez tréninku a byl jsem rozhodnutý nestartovat. Atmosféra a okolí mě nakonec strhly a já se postavil na start. Plavání v krásném jezeře jsem si užil bez potíží, na kole byla úžasná atmosféra se spoustou diváků, díky nimž se těžká trať stala příjemnější. Do depa jsem ale už dojel vyčerpaný a závěrečný běh připomínal spíše chůzi. V cíli jsem byl šťastný, že jsem závod po tak dlouhém výpadku byl schopen dokončit.

Oba jsme rádi, že jsme si zase po roce mohli připomenout kouzlo triatlonu. Tento těžký závod uprostřed překrásné přírody italských Alp všem doporučujeme.

Any a Filip