LOFOTY - DRUHÝ DÍL NORSKÉHO KILPI DOBRODRUŽSTVÍ

Právě vyšel článek na prasan.cz o Kilpi expedici na Lofoty.

Druhý, bohužel poslední a neméně napínavý díl z drsného lyžařského prostředí, odehrávající se daleko na severu za polárním kruhem. Začíná zcela netradičně tam, kde první díl skončil, a to ve vesnici Ä.

Vesnice Ä je posledním, nebo prvním místem na Lofotech, kam, či odkud, se dá jet autem. I my se proto jedeme podívat na konec světa. Večer se ubytujeme v hostelu stojícím na kůlech v moři, kde celou noc kdákají racci. Ráno se Martin zaběhne vykoupat do oceánu, já jsem vyměknul, takže jen fandím. Bylo to prý velmi osvěžující. Potom bloumáme okolo, lozíme po útesech, fotíme a dáváme si rest day.

 Jsou zde nádherné hory, sníh ale začíná strašně daleko a nástup by znamenal hodiny šlapání s lyžemi na zádech a nohama v blátě. Tenhle fakt a předpověď počasí rozhoduje za nás, jedeme zpátky na východ.

Sedmdesát kilometrů za Svolvearem přespáváme v autě na parkovišti. Budíme se další den do sněhové vánice, kdy není vidět ani na poklopec. Viditelnost je spíš neviditelnost. Martina bolí koleno a tak si vybírám jeden kopec v okolí a vyrážím sám. Asi za dvě hodiny jsem na vrcholu, fouká tak, že se stěží udržím na nohách. V závěji pod vrcholem sbalím pásy, nasadím helmu a mažu dolů. Tvrdý, umrzlý sníh není nic moc a ze sjezdu se tak stává průměrný zážitek.

Zpět u auta proběhne válečná porada, zda-li zůstat na Lofotech, nebo se přesunout do Narviku a do hor nad ním, kde má být mnohem více sněhu a předpověď slibuje silné sněžení na dalších pár dnů. Sníh nakonec vyhrává, tak opět sedáme do auta a jedeme 200 km do Narviku. Město je malé, milé a zasypané sněhem, asi po hodině se nám podaří sehnat ubytování za rozumnou cenu (na Norské poměry) přímo na nákladním vlakovém nádraží, tak alespoň můžeme večer místo oveček počítat vagóny vlaků jedoucích do Kiruny.

Večer proběhne menší mezinárodní družba za masivní podpory moravské slivovice, proto je ráno trochu méně namotivované. Navíc se mi podaří při snídani bodnout se nožem do ruky tak, že je všude krve jak z prasete. Jelikož jsme ale výprava nenapravitelných tvrďáků, na díru jde náplast, na náplast duck tape a to celé přijde do rukavice. Naštěstí jedeme jen do Švédského resortu Riksgransen, který je asi 2 km za Norskou hranicí a asi 40 km od Narviku. Resort je malinký, dvě lanovky, pár vleků a upravené sjezdovky se zde téměř nevyskytují. Zato přes noc napadla hromada sněhu. Většina lidí je na prkně, nebo s širokými lyžemi, takže všechny dobře dostupné terény v okolí lanovky jsou za 2 hodiny rozježděné, a tak musíme pořád dál a dál od lanovky a dole si zase šlápnout zpět. Je asi 10 stupňů pod nulou a fouká silný vítr, který dělá z cesty pomalou lanovkou peklo (i lanovka na Pustevny je proti té v Riksgransenu šinkanzen).

Předposlední den vyrážíme opět do blízkosti Norsko-švédské hranice, kde si vybíráme pěkný kopec Fjallbjorn, který se směje nad cestou. Z vrcholu je překrásný výhled na okolní pusté hory. Sjíždíme nádhernou plání zakončenou řídkým březovým lesem. Až na pár vyfoukaných míst, je všude úžasný sníh a kromě cesty v údolí není nikde nic a nikde nikdo.

Ráno balíme všechny věci a vyrážíme ještě jednou směr Riksgransen. Je to náš poslední den. Silně sněží a cesta do hor je bohužel zavřená, proto pokračujeme směr letiště a pokoušíme se najít nějaké místo k ježdění. Po téměř hodině jízdy v nepolevující vánici se na chvíli roztáhnou mraky, skrze které se nám zjeví krásný kopec. Nejvyšší chce, abychom si ještě trochu užili. Kousek jízdy po vedlejší cestě nás dovede přímo pod svah. Vyhrabáváme místo na stání pro auto v závěji, nasazujeme pásy a za chvilku se již boříme čerstvým prašanem směrem vzhůru. Dáváme dvě úžasné jízdy ve sněhu hlubokém po pás, nebo spíš po prsa, nebo ještě hloub. V závěru dne pak spokojeně grilujeme prošlého lososa na parkovišti, balancujeme, plácáme se po ramenou a plánujeme další smělé výpravy, prostě idyla jak cyp. Večer vracíme auto, balíme věci, lyže a přežíváme noc na letišti až do rána, kdy nám letí letadlo.

Takže až vás omrzí brousit svahy  Beskyd nebo Krkonoš a budete toužit po troše lyžařské exotiky, vydejte na sever Norska objevit ostrovy plné zasněžených kopců čučících z oceánu, kde smrdí tresčí hlavy a sobi dávají dobrou noc. Nebojte si přibalit rybářský prut a surf, budou se vám hodit víc než opalovací krém.

Nakonec velký dík firmě Kilpi, bez které by jme jeli tak akorát do pr…. a ne na Lofoty. Vybavila nás i super oblečením, takže jsme nemuseli být celou dobu nazí, což většina z vás ocení ve foto-galerii.