Největší akce roku je tady - Nakupujte vše za ½ doporučené ceny.

Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu

Ellie Švrlanská: Expedice Ausangate

7. 12 .2022   8 minut čtení
Čtyř denní expedice v okolí hory Ausengate byla další výzvou pro Ellie Švrlanskou.

Válím se v hostelu ve městě Arequipa, když to mi přijde zpráva od Eduarda, horského průvodce, kterého jsem potkala u Sedmi Lagun, kde jsem fotila pro jednu cestovku. Tehdy jsem měla svoji ukecanou náladu a hned jsem začala mluvit o tom, jak cestuji a fotím a jestli by náhodou nesháněl fotografku pro nějakou horskou expedici. No a hádejte co? Ono to zabralo. Za tři dny vyjíždíme z Cusca do Ausangate, kde začne čtyřdenní trekování. No co, že se zrovna nacházím 500 km od Cusca (což je nějakých 11 hodin busem). Prostě jedu!

DEN 1

Budík na 4 ráno, 3 hodinová cesta minibusem z Cusca k Sedmi Lagunám, kde nám expedice začne a za 4 dny také skončí. Zjišťuji, že mám dvakrát větší batoh než ostatní. Jak “nečekané”. Zbytek výpravy je oproti mně normální a netahají s sebou foťák, dva objektivy, stativ velký jak kráva, GoPro a dron, který mimochodem ani jednou nepoužiju, protože vítr.

Zbytek batohu Biggy 70l tvoří spacák, karimatka a stan, které ale pro většinu cestovatelů nemusí být vůbec potřeba. Mnoho horských průvodců nebo cestovních kanceláří mají v nabídce zahrnuty i stany a věci na spaní. Takže stačí jít se 40 litrovým batůžkem.

Co se oblečení týče, beru s sebou na 4 dny:

Legíny MOUNTERIA-W, které moc ráda nosím do hor. Jsou pohodlné, pružné, nikde netlačí a oblast sedu a kolen je zesílená vůči oděru, což se mi v horách dost hodí.

Outdoorové kalhoty BELVELA-W, které jsou samy o sobě lehké a vzdušné, ale když pod ně dáte i termo spodky, tak se hodí i do chladnějšího počasí.

Termo legíny OLINE-W mám v plánu mít hlavně na spaní, ale kdyby byla náhodou venku zima, tak je můžu nosit i pod kalhotami. Tričko s krátkým rukávem LISMAIN-W

Tričko s dlouhým rukávem WILLIE-W

Mikina JUNIE-W

Péřová bunda PAPILON-W hlavně na rána a večery, kdy je největší zima.

Membránová bunda HURRICANE-W, protože bude dost pravděpodobně často foukat a pršet.

Zimní čepice TONIA-W

Čelenka HOHE-U

Kšiltovka

Sluneční brýle ZINDY-U

Nákrčník DARLIN-U

Rukavice DRAG-U

Rychlá snídaně, kafe a vycházíme! Začíná se zlehka, první den je v plánu ujít 10 kilometrů prý jen lehce do kopce k prvnímu tábořišti v horské vesničce Upis, kde jsou mimo jiné i termální prameny, což se hodí. Nejen že jakmile se setmí je venku příšerná zima, takže ohřívačka v termálech přijde víc než v hod. Navíc je to i poslední šance na teplou vodu. No, vlastně na jakoukoliv vodu. Pak už bude k dispozici jen potok, což pro všechny z nás znamená pár dnů bez sprchy.

DEN 2

V noci se mrzne a přes den umírá vedrem. Vítejte v Peru!

Nedobrovolně se snažím v 5 ráno vyhrabat ze spacáku a vylézt ze stanu do příšerné kosy a udělat nějaké ty fotky, než se všichni probudí. Musím říct, že na to, že jsme v horách uprostřed ničeho, tak snídani máme božskou. Pomerančové lívance, jogurt, kopa ovoce a KAFE. Bez kávy nikam nejdu! V noci byla tak příšerná zima, že jsem naspala snad jen 2 hodiny.

Čekají nás dnes dva velké přechody a pomalu ale jistě se blížíme k nadmořské výšce

5000 m n.m., takže před každým větším stoupáním žvýkáme koku a vdechujeme Agua de Florida (která prý pomáhá na bolesti hlavy ve vysokých nadmořských výškách). Základní ingrediencí je hodně silný ethanol a všemožné bylinky, takže i když si ji jen rozetřeme v rukách a pomalu vdechujeme, pocitově je to jako bych nosem vysála panáka vodky. Ale hlava nikoho nebolí, takže si nestěžujeme.

Přes další nádherné jezera a laguny se pomalu dostáváme k Červenému Údolí (Valle Rojo), kde máme tábořiště. Než se setmí, hrajeme improvizovaný petang s kameny, které jsme našli u potoka. V noci před večeří chvíli hrajeme karty při svíčkách, ale hned jdeme brzo spát. Další den se vstává ve 3 ráno a jde se na noční výšlap. Tak dobrou noc!

DEN 3

Jsou dvě třicet ráno, všude tma, ticho a příšerná zima. Probouzím se jako jedna z prvních, protože jsem slíbila nafotit i nějaké noční fotky, a zjišťuji že během těch pár hodin spánku pořádně nasněžilo. Pozoruji reakce ostatních, když rozespalí a promrzlí vylézají ze stanu. Sníh jsme opravdu nikdo nečekali. Nahazujeme nejteplejší oblečení, dáváme si malou snídani a vycházíme. S čelovkami na hlavách se první dvě hodiny prodíráme tmou, která měla v tu chvíli jednu obrovskou výhodu: nikdo neviděl do jak velkého kopce šlapeme a co nás ještě čeká.

Jakmile jsme se konečně vyškrábali k prvnímu vrcholu, čekal nás dechberoucí východ slunce. Zasněžená krajina působila s prvními paprsky slunce opravdu kouzelně. Po chvíli, ale pokračujeme dál, čeká nás to ráno ještě jeden vrchol: Duhová hora (5200 m n.m.). Na vrchol se dostáváme jako první (aby taky ne, když jsme vstávali tak příšerně brzo) a máme tu nádheru celou pro sebe.

Do kempu se vracíme stejnou cestou, což znamená jediné: znova musíme přelézt ten pětitisícový hřeben na kterém jsme ráno viděli východ slunce. Cesta je to příšerná a všichni jsme štěstím bez sebe, když si můžeme odpočinout a dát si v klidu oběd v kempu. Štěstí dlouho nevydrželo. Máme hodinu na to si odpočinout, protože nás čeká dalších 5 hodin cesty spojených s dalším pětitisícovým přechodem. No tak to je konečná, všichni jsme unaveni a bez energie. Eduardo, náš horský průvodce, se nás snaží motivovat, že prý nám každému koupil pivo a až budeme na hřebenu tak to oslavíme.

Motivace funguje. Pomalu ale jistě se všichni škrábeme do kopce. Příšerně u toho funíme a

sápeme po dechu. Většina i rezignovala k pokusu o jakoukoliv konverzaci a radši máme sluchátka a snažíme se dobít energii hudbou. Když se mě zeptali, co poslouchám, a já jim zpocená a udýchaná odpověděla Highway to Hell, tak vyprskli smíchy. Že prý to po 26 kilometrech a čtyřech pětitisícových přechodech sedí.

Konečně jsme se dostali k tábořišti, které je přímo pod horou Ausangate a slouží jako základní tábor pro ty, kteří chtějí vylézt až na vrchol hory. Největší nadšení přichází, když zjišťujeme, že zde mají mimo jiné i normální záchody. V horských kempech jsou totiž největším luxusem záchody v tureckém stylu, takže vykopaná díra v zemi obložena kameny anebo dřevem, navíc většinou chybí dveře, což u záchodů není úplně ideální. Shodli jsme se ale, že krásnější výhledy ze záchodů jsme zatím neměli.

DEN 4

Tentokrát nasněžilo pořádně! Vstáváme okolo páté, promrzlí a stále unavení.

Podle Eduarda, nejtěžší přechod 5200 m n.m. byl včera, takže dnes nás prý čeká přejít “pouhých” 5100 m n.m. No úplné lážo plážo. Nohy nás budou bolet o celých 100 výškových metrů méně!

Navzdory únavě si to všichni užíváme. Procházíme nádherným zasněženým údolím plných malých potůčku a s velkým stádem alpak.

Samozřejmě jsem se soustředila více na to, jak vyfotit alpaku u řeky s horou v pozadí, než na to, kam šlapu. Takže mě vlastně ani nepřekvapilo, že jsem skočila skoro celá v ledové vodě. To se mi to pak krásně šlapalo sněhem v mokrých zamrzlých botách.

Slunce v horách svítí dost silně, takže celou cestu máme všichni sportovní sluneční brýle a kšiltovky. Nicméně i když jsme se všichni snažili mazat opalovacím krémem každých pár hodin, stejně jsme na konci vypadali jako skupina upocených, polomrtvých rajčat.

ALE! Dobrá zpráva je, že jsme zpět u Sedmi Lagun, kde se nachází další termály a obchod, kde můžeme koupit peruánské pivo Cusqueňa a tu naši zasněženou expedici zapít!

Mohlo by vás také zajímat
Ellie Švrlanská: 6 nocí v autobuse přes severní Peru
Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Ellie Švrlanská: 6 nocí v autobuse přes severní Peru
21. 11 .2022   10 minut čtení
Obrázek není k dispozici
Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Jakub Merle: Test běžeckých legín Kilpi ALEXO-M
10. 11 .2022   2 minuty čtení
Kilpi a Fotr na tripu
Z testování Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Kilpi a Fotr na tripu
10. 11 .2022   1 minuta čtení

Abyste věděli o slevách a novinkách jako první!

Zobrazit vzorový newsletter Přihlásit se