„Dovolená“ v podání Martiny Chrástkové: Livigno & Bike-Marathon

Dovolená? Co? Asi ano, konečně nějaká dovolená, i když se z toho stalo spíš soustředění…

Na týden vyrazit do Livigna a zakončit to Nationalpark Bike Marathonem ve Švýcarsku, tak zněl plán, který byl i vcelku dodržen. Ale že to nebude dovolená jako taková, bylo jasné hned první den, kdy po 3 hodinách spánku (neb cestování po silnicích v noci je nejpohodlnější) dojíždíme do italského Prad am Stilfser Joch, kde na konci vesnice necháváme pojízdný penzion a převlékáme civil za sportovní oblečky. Všichni berou cyklistické dresy, tretry a vyndavají kola. Já sice oblékám jen tílko VAI a kraťasy IRAZU, ale zato se obouvám do běžeckých lyžáků a vytahuji kolečkové lyže a hole; cíl je vzdálen jen 25 km, ale k tomu skoro 2 km do kopce, jen do kopce… Prostě jedeme na Passo dello Stelvio (2 758 m n. m). Nakonec jsou z toho 3 hodiny poctivé práce na kolcích. Dvě hodiny mi opravdu chutnají a odpočítávání zatáček utíká i možná rychleji, než jsem čekala, ale pak se začnou víc a víc ozývat puchýře na patách. Při větším odrazu bolest prochází až do lýtek. „Už mě ale čeká jen 10 zatáček, už tam skoro jsem,“ říkám si. Jenže koukám na hodinky na průměrnou rychlost a ta říká „6,5 km/h“ a mety na silnici říkají „6 km to go“. To je hloupost, takový kousek, to přece nepojedu hodinu.” Ale fyzika je neúprosná, prostě to jedu hodinu… Nicméně dojíždím jen kousíček za našimi cyklisty (jeden za to trochu víc vzal a po vyjetí nahoru sjel dolů pro auto a vyzvedl nás zbývající nahoře).

Nahoře je zataženo a schyluje se k dešti. Dole jsem si musela vybrat: buď si do bidonu s pitím vezmu AIRRUNNERa, anebo vlněného JAGERa. Nakonec vyhrál JAGER a opravdu to byla správná volba - potřebovala jsem nahoře něco teplého a neprofuk bunda by mě moc nezahřála.

Cestou do Livigna se stavujeme za Bormiem v termálním jezírku se vykoupat, ohřát a zregenerovat a večer dojíždíme do Livigna.

Protože hned na první den v Livignu je nejlepší předpověď, trochu pozměníme plán volnějšího sportování a vyrážíme na nejvyšší bikem dosažitelný bod v blízkosti Livigna, Monte della Rezze (2 858 m n. m.), takže nás čeká skoro přesný vertikální kilometr. Kopec bolí, ale odměna rozhledů na Stelvio na jedné straně a na Berninu na straně druhé všechno kompenzují. Navíc trailík nahoře je opravdu hravý a dolů nás čeká downhill trail.

V dalších dvou dnech nemůžeme nevyužít trail na úbočí dvou osmitisícovek Monte della Neve a Monte Sponda, který nás zavedl na konečnou lanovky na Mottolinu pro bike park. V místní restauraci si dáváme italskou kávičku a štrúdlik a hurá na traily. Občas je to dooost z kopce, takže trochu smrdí brzdy, ale to se občas stává. Počasí nám pořád přeje, takže na biku stačí jen krátké rukávy (ORETI či týmový CORRIDOR) a krátké nohavice (RIDER). Na sjezdy si vždycky s sebou balím bundičku RAINAR.

V rámci lehkého odpočinkového projetí bikerů před Nationalpark Bike-Marathon dávám výjezd na kolečkách na Passo dell'Eira (2 208 m n. m.), převlékám se na kolo a vyrážíme ke křížku na La Pare (2 390 m n. m.). Kopec sice není zdaleka nejvyšší v okolí, ale ční nad jezerem a je z něj parádní výhled na celé Livignské údolí. Je chladno, takže RAPITA je skvělý pomocník a nízká hustá oblačnost přináší i déšť.

Druhý den ráno (pátek) se přesouváme do švýcarského Scuolu, kde v sobotu startuje Nationalpark Bike-Marthon (137 km / 3 800 m up), takže proběhnutí za ranních slunečních paprsků okolo Lago di Livigno je nasnadě. Navečer dáváme lehké projetí po začátku trasy do kaňonu říčky Clemgia, která po dešti zřejmě není říčkou, jako teď, ale pořádným, nekompromisním tokem.

Chystám se na to být support na nejvyšším bodě závodu. Nicméně domluvená logistika ráno před startem selže - naštěstí chlapci 100% na support nespoléhají a jsou soběstační a já mám den volna. Chvilku rovnám pocuchané komínky, beru běžecké boty, kraťasy IRAZU, tričko MERIN a hole a vyrážím přes 2 793 m vysoký Piz Clünas na 3 068m Piz Minschun hezky po svých. Konečně žádné vození zadku na kole. Nahoře trochu zafukuje, takže bundička AIRRUNNER je ideální pomocník. Udělám pár fotek, a „hurá“ dolů - to bude zřejmě horší než nahoru. Nakonec mi tenhle výlet zabere asi 5 hod a dá na 25 km s 2 000m převýšením.

"