Jak se rodí mistrovský titul

Zpověď nové mistryně ČR v závodě horských kol na 24 hodin Kataríny Ludvíkové (Kilpi team).

Měl to pro mne být takový malý zátěžový test před závodem ISOMA 1000 mil. Posunout o kousek v hlavě hranici únavy, která mě pak nechce pouštět dál. A někde v hloubi duše tam blikalo světýlko, že kdyby se mi to podařilo vyhrát...

A stresy začínají. Práce, páteční škola, hodiny v autě,balení, vaření, pečení, aby rodina měla co jíst. Jako podpora, psycholog, kuchař a mechanik v jedné osobě pojede se mnou 12letá dcerka Alice. Pak kamarád přiváží na hlídání další dvě holčičky a já jsem ráda, že nemusím myslet na sobotu.

První známky nervozity se projevují už v noci, když ještě ve tři hodiny ráno koukám do stropu. Nakonec zaberu, ale necelé tři hodinky spánku nejsou před tak těžkým závodem žádná výhra.

Do Náchodu přicházíme kolem deváté, stavíme stan, řešíme taktiku a já se místo projetí tratě ještě na hodinku natáhnu do spacáku. Na poznávání trati budu mít 24 hodin a spánek neplánuji vůbec.

Přesně v poledne Náchodská 24hodinovka startuje. 2-3 zatáčky městem a začíná první stoupání zakončené stojkou přes louku. Po sjezdíku k lesu následuje technická pasáž, kde se trať točí korytem potoka a kopce se střídají se singlami plnými mokrých kořenů. Druhá půlka okruhu je malinko příjemnější a rychle si sjíždím nastoupené metry.

Garminy ukazují necelých 9 km s asi 250 metrů nastoupanými metry. Krásná zábavná trať na 20kilometrové XC, ale na 24 hodin to bude masakr. Kopce si berou sílu z nohou rychleji, než jsem čekala, do toho začíná pršet a teploměr ukazuje 12 stupňů.

Po 6 hodinách to přestává být sranda, bolí mě záda, je mi zima a přicházejí první pochybné myšlenky, které odstartují spoustu hodin těžkého boje, který se odehrává v mé hlavě. Nějaký záškodník vymýšlí tisíce důvodů, proč je lepší to zabalit, jít si lehnout a jak je celé to snažení nesmyslné.Naštěstí, když představa teplého spacáku nabírá na síle, začínám postupně o kolo předjíždět první soupeřky a v dalším kole už mám jedno kolo náskok na všechny holky. První přestávku si dávám před setměním, sním rizoto, namontuji na kolo světla, natáhnu na sebe suché věci od Kilpi a vyrážím do noční etapy, v které kromě kluzkých kořenů začínám bojovatse spánkovou krizí.

Do půlnoci začínám šetřit poslední zbytky sil, větší kopce tlačím a v sjezdech bojuji s mikrospánkem. Pak začíná svítat a já se dozvídám, že náskok na holky jsem navýšila na 5 kol. Teď už jen vydržet v pohybu, nezranit se, nezničit kolo,neusnout a mohlo by to klapnout. Už „jenom"" 6 hodin … už jenom dvě kola … poslední „zombie“ kolo si užívám …tlačím všechny kopce i nakloněné rovinky, protože už nemusím pospíchat, už mě nemá kdo předjet a … za pár minut to mám za sebou, už nemusím do žádného dalšího kola … za pár minut se stanu mistryní ČR v závodě horských kol na 24 hodin.

Najela jsem 270 km, 31 kol a nastoupala přes 7 500 m. Velké díky mé rodině, tedy Filipovi za perfektně připravené kolo, Aličce, která se mnou přetrpěla všechny krize a starala se mi o jídlo a pití. Děkuji také Honzíkovi a Radce a značce Kilpi za dlouhodobou podporu a důvěru a především za kvalitní oblečení, které mě opět podrželo.

Vaše Katarína Ludvíková

"