Cyklistické soustředění Toskánsko 2018, San Miniato

A Bike Club společně s Kilpi Racing Teamem absolvovali v březnu cyklistické soustředění v Toskánsku, poblíž městečka San Miniato. Toskánsko je kraj, který je proslulý svým uměním, historií a velmi kvalitním vínem. Podle geografických údajů jeho největší část zaujímá kopcovitá krajina a vrchovina, zatímco nejmenší část tvoří rovina a nížiny. Tento kraj je působivý na hornatou scenerii a panoramata, která se nám velmi líbila. Přesně takové místo jsme potřebovali pro kvalitní trénink.

Program našeho soustředění

Program byl od začátku daný: najet velké množství kvalitních kilometrů. Velké díky patří „trasérovi“ Kubovi Kilpi Novákovi, který naplánoval trasy A a B tak, aby nasytil členy závodního týmu i členy sportovního týmu, kteří nepotřebovali velké množství kilometrů a jimž stačilo vidět krásné toskánské scenerie, zakončené dobrým italským kafíčkem. Tyto trasy byly připraveny dlouho dopředu a každý si mohl nastavit soustředění, jak potřeboval. Někteří se rozhodovali v den „švihu“, jestli zvolí delší a kopcovitější trasu, nebo trasu kratší a s méně kopci.

V pátek večer zněl rozkaz jasně: dostat se do rána na místo. Čekal na nás velký, prostorný a úžasný dům. Mnozí ho nazývali „zámek“. Po 12 hodinách v autě bylo zřejmé, co se bude dít, jakmile dojedeme na místo. Spánek nebo odpočinek to určitě nebyl. Vzhledem k přípravě „zámku“ pro Kilpi Racing Team jsme měli dostatek času, protože Italové zrovna nespěchají, tak jsme zaveleli, že za hodinku je odjezd na krátký švih a poznání zdejší malebné krajiny. Z prvního švihu vyplynulo krásných 100 km s převýšením 1 360 m. Trasa vedla přes městečka Palaia, Montefoscoli a Montaine a na cestě zpět jsme absolvovali krásný, téměř 20 kilometrový sjezd až do městečka San Miniato, poblíž kterého jsme byli ubytovaní.

Šikmá věž v Pise

Druhý den byla trasa také jasná, a to pro všechny účastníky zájezdu. Jelikož městečko San Miniato se nachází ve vnitrozemí, necelých 50-60 km od moře, bylo zřejmé, kam pojedeme. Když už jsme byli v Itálii, chtěli jsme vidět moře, tak jsme nabrali směr Pisa. Jednou ze zvláštností města Pisa je, že dokázalo ve středověku využít cest do zámoří k obohacení jak městské pokladnice, tak i vzdělanosti a kultury. Dokladem toho jsou nádherné stavby v centru města, z nichž nejznámější je šikmá věž na Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků), kterou jsme navštívili a udělali krásné fotky. Většina z nás byla v údivu, jak moc je ta věž opravdu šikmá. Cesta byla rovinatá a krásný okruh, který jsme projeli, vyšel na 130 km s převýšením 595 m.

Historické a kulturní město Siena

Další den bylo připraveno „dvoukilo“ směr Siena. Jelikož většina účastníků se necítila na pokoření trasy přes 3 000 výškových metrů,vyrazila jen hrstka odvážných. Cíl trasy byl splněn, Sienu jsme navštívili, fotografii pořídili a také jsme si pochutnali na velmi dobré italské pizze. V této chvíli už nezbývalo nic než dojet zpět na základnu. I po takové porci kilometrů a nastoupaných metrů přijela skupinka svěží a plná elánu, až jsme si někteří mysleli, že chlapci byli jen ve vedlejším městečku a seděli celý den u kávy. Ovšem Garminy mluvily za vše, i když se některým z té dlouhé trasy vybily.

Den volna

Čtvrtý den bylo naplánováno volno a každý z týmu to vzal po svém. Někteří jeli navštívit nádhernou Florencii, kde si prošli památky. Jiní vzali své druhé stroje, jako časovkářské speciály nebo MTB, a jeli se projet. Někteří po těchto 3 tréninkových dnech byli schopni akorát zůstat na „zámku“ a odpočívat na lehátkách, které byly k dispozici na zahrádce.

Vesnice San Baronto

Den po volnu přišel na řadu rozjížděcí trénink, který byl 130 km dlouhý a převýšení dosáhlo na 2 000 výškových metrů. Za toto krásné převýšení mohlo převážně stoupání do vesničky San Baronto. Na samém vrcholku byla fantastická cyklistická kavárna s dokonalým koláčkem grandmother cake. Venku před kavárničkou byly připravené židličky jako v kině. Po chvilce jsme zjistili, že tam jsou z určitého důvodu, a tím byla přehlídka krásných strojů. Vyloženě nádhera a pastva pro oči, co se týká krásných kol. Zřejmě pro italské cyklisty jeden z oblíbených kopců. Po dobrém koláčku a kávě nás čekal dlouhý sjezd s překrásnými výhledy po Toskánku.

Závěr našeho soustředění

Předposlední den nepatřil profilově k rovinatým, jelikož závoďáci nastoupali okolo 2 500 výškových metrů. Celková délka tréninku byla 160 km a chlapci poznali další nesmírné krásy Toskánska. Pro některé však skončila trasa dříve kvůli technickým problémům, ale vždycky byl na „zámku“ někdo, kdo byl ochotný skočit do auta a zajet pro kohokoliv a kamkoliv. Někteří takto ztroskotaní využili času čekání a okusili italské dobroty, jako jsou koblížky, croissanty a další dobroty z dílny italských kaváren.

Poslední den byl oproti harmonogramu malinko pozměněn. Kvůli velkému počtu kilometrů a na základě rozumné úvahy jsme se dohodli, že budeme malinko podvádět a pomůžeme si auty ke krásnému průsmyku Passo Di Pilato. Čekal nás 140kilometrový okruh vedoucí až do 1 000 výškových metrů, kde jsme čekali nádherný výhled na moře. Bohužel počasí to nedovolilo, a tak jsme viděli aspoň 20 metrů na cestu. Nenechali jsme si zkazit náladu a poslední trasu jsme si užili. Po dlouhém klesání z Passo di Pilato, které obsahovalo nádherně nebezpečné vracečky, jsme dojeli až k moři. Zde jsme se rozloučili, dali si, jak jinak, dietní hamburger, abychom načerpali sílu, a vydali se zpět k autům. Po tomhle švihu se někteří účastnící rozhodli odjet domů ještě ten den a vyhnout se tak jízdě ve dne přes některá města na cestě zpět do České republiky.

Myslím, že mohu mluvit za všechny účastníky tohoto soustředění, že jsme si to užili. Všechny plány a cíle byly splněny a každý účastník si přišel na své. Nabrali jsme spoustu sil, dobrých kilometrů a kvalitně se připravili na nadcházející sezonu.