Petr Hvolka

Má sportovní historie se může zdánlivě poněkud kostrbatá, nicméně jak už se sám život postupně vyvíjí, tak také ta sportovní část není výjimkou, což dnes vnímám velmi pozitivně.

Mé sportovní dětství nebylo rodinným prostředím nějak ovlivňováno a vedeno, což bylo dáno tehdejší dobou a tím, že rodiče byli zaměstnáni důležitějšími povinnostmi a nebyl na podporu časový ani finanční prostor. Musím přiznat, že v koutku duše ve mně panovala „závist“, kdy jsem přes plot tenisového kurtu pohlížel na své vrstevníky, kteří s radostí pod dohledem trenéra trefují tenisové míče nebo na skupinku fotbalistů oddávajícím se pokynům trenéra a naopak nechápal nelibost „rozmazlenců“ (s úsměvem), když měli zvýšit úsilí. Myslím, že tento scénář byl pro mne do sportovního života základem všestrannosti, kdy jsem ze své přirozené závislosti k pohybu dělal ve svém volném čase vše, co se namanulo. Do osobního života a přirozeného vývoje člověka vedl tento scénář k samostatnosti, vůle, cílevědomosti a jakési víře ve své schopnosti a vědomí, že pokud člověk skutečně chce, tak muže dokázat zdánlivě neskutečné věci.

Stručný výčet napříč mým organizovaným sportovním životem začíná v 15-ti letech, kdy jsem měl možnost hrát kopanou. V 18-ti letech to byly seznamovací začátky s horským kolem, které ovlivnil Tomáš Motyka (A Bike Club), který byl v těchto letech patronem závodů horských kol „Beskydský pohár“ a závodem Českého poháru horských kol konajícího se v Malenovicích. Do tajů cyklistiky jsem pronikal víc a víc a pod hlavičkou týmů Cyklo Grussi Ostrava a Slezanu Frýdek-Místek závodil v Českém poháru horských kol a Českém poháru na silnici. Měl jsem své sny a touhy, ale ve 23 letech jsem dozrál k jakémusi vystřízlivění, že můj sport nebude v důstojné a existenční formě také mou prací a rozhodl se investovat svůj čas a energii profesnímu životu a dohánění středoškolského a vysokoškolského vzdělání. Sport se po dalších 18 let odehrával opět v režii všestrannosti…, byl jsem pohlcen tenisem, který jsem se začal učit, učit a učit, což přes spoustu zážitků z odehraných tenisových turnajů vedlo k trenérské licenci a trénování od malých dětí přes vedení tenisového kroužku na ZŠ a dospěláků.

 Ve 40-ti letech nastalo procitnutí nebo neidentifikovatelný impuls k tomu, opět se „svézt“ na horském kole v závodě, jehož leták mi náhodou padnul do ruky. Ze svezení se v jednom závodě byl systematický trénink a téměř každotýdenní závodění a následně přišla možnost stát se členem nově vzniklého týmu BMC Racing Team ČR, který byl zaměřen na účast v seriálu závodů Kola pro život a v Českém poháru XC. Po dvou letech jsem vsadil především z organizačních důvodů na bližší dosah a podporu regionálního prodejce Jump sport Frýdek-Místek, která zase vlivem nejspíš přirozeného vývoje v podstatě nenastala, jelikož jsem v rámci zimní přípravy na cyklistickou sezónu 2018 začal „pobíhat“ víc a víc a na kole jezdit méně a méně :-) Zprvu v hlavě pracovala teorie kombinace obou sportů, ale ta se mi záhy potvrdila jako nereálná, a tak jsem tam, kde jsem, čili tady…:-)…bývalý biker, který by jako nováček rád jednou našel odvahu říct o sobe „běžec“. :-)