Martin Nytra získal na ultratrailu Hochkönigman nejen cenné stříbro

Trasa závodu je značená celkem dost s předstihem, tudíž už při ranním pátečním rozklusu zvědavě zkoumám první stoupání a je mi jasné, že tenhle závod mi to nedá zadarmo. Na prvních 2 kilometrech nastoupávám 170 m a to se stále koukám na všechny kopce hodně zespodu. V poledne už rychle pro číslo a hurá spát. O půlnoci se startuje, takže je třeba naakumulovat tolik energie, kolik jen jde.

Atmosféra na startu je naprosto elektrizující! Hudba, fanoušci, ostatní závodníci… Napětí by se dalo krájet. Ovšem tentokrát nějak vím, že to půjde.

3, 2, 1… START!

Borci v čelní skupině se s tím nemažou a valí od startu úplně neuvěřitelně! Ta tempa jsem přece netrénoval zbytečně, tak se jim věším na paty a snažím se je stínovat co to jen jde. První občerstvovačku jsme proběhli bez sebemenšího zpomalení a mně začíná docházet, že tohle dlouho nedám.

Druhá občerstvovačka je po 22 km a 1500 nastoupaných metrech. My ji probíháme v čase lehce pod 2:20. Tady na mě čeká Monča s lahvičkami s Perpetuem a tabletou a letí se dál. Jestli jsem zpomalil na minutu, tak je to moc. Při výběhu z občerstvovačky mě začínají chytat křeče do lýtek. Přepálený začátek, to je na ultra ideální stav, přece zbývá už „jen“ 64 km.

Lehce zpomaluji a dávám si hořčík. Najednou ale koukám, že jsme v čele pouze tři, vypadá to, že jsme to přepálili všichni a dva to už zabalili. To mi dává trochu naděje a vyrážím dál. Na cca 34. kilometru však špatně odbočujeme a ztrácíme drahocenně vypracovaný náskok. To bych se vždycky nejradši neviděl. No co se dá dělat, to k tomu prostě někdy patří. Na 40. kilometru se dostáváme na úroveň sněhu. Myslím, že po letošní zimě nikdo neuvěří, že v okolí Hochkönigu předtím nebyl ledovec. Sníh mám snad i za ušima. Ale díky sněhovým polím se vracím na 46. kilometru zpět do čela. Další občerstvovačku mám domluvenou na 56. kilometru, kde na mě Monča čeká s připravenými super drinky od HammerNutrionCZ. Na chvilku sedám, měním lahve a vyrážím zas dál.

Při výběhu z vesnice potkávám první lidi, kteří ihned zdraví a přejí „dobré ráno”. Jaké dobré ráno? Já už běžím 7 hodin! V kopci se řadím k Ivanovi (spoluzávodníkovi) a snažím se nasadit tempo. Do cíle zbývají už „jen” tři větší kopce a 30 km, nepochybuji, že to dám. Teď jen vytrvat a pokusit se poprat o co nejlepší umístění. Ivan je ovšem závoďák tělem i duší a nehodlá mi dát nic zadarmo. Po postupných nástupech zjišťujeme, že to ani jeden nevzdá a poslední vrchol vystoupáváme společně bok po boku. Kocháme se výhledy a na občerstvovačce se dokonce zastavujeme na hrst gumových medvídků, což je velký luxus. Víme, že 2. a 3. místo je naše a odpadá z nás veškerý stres.

V seběhu taktizujeme a šetříme síly do cíle. Copak je to nějaká výhra zasprintovat v cílové rovince na trase 86 km? Pro nás ne, sdílené chvíle a nové přátelství pro nás znamená víc a jednomyslně se shodujeme na společném proběhnutí cílem.

A pak už před sebou vidíte město, slyšíte diváky... A potom to přijde! Před vámi je už jen cílová brána a „miliony” fanoušků, co vás ženou dál. V čase 11:08:04 protínáme společně cílovou pásku. Mám slzy v očích a jsem neskutečně šťastný, že to máme za sebou. Sdílené 2. místo na takové akci byl sen a zároveň ukázka, že všechno jde!

A teď ještě jedna neuvěřitelná věc! Za těch 11 hodin jsem kromě pár gumových medvídků nejedl nic tuhého. Celý závod jsem odběhl na 1,5 l Perpetuemu a 2 l Fizz tablet. Jsem si jistý, že při takovém tempu bych ani nebyl schopný nic tuhého pozřít a vše by šlo ven! Takže hrozně moc děkuji za podporu HammerNutrionCZ, jinak by možná nebylo o čem psát. A samozřejmě nemůžu opomenout Kilpi, které mi poskytlo oblečení, které obstojí i v takovýchto náročných podmínkách!