Leoš Kratochvíl: Na Elbrus po ledové stěně #3

Den 6

Ráno se probouzíme do nádherného dne. Nikam nespěcháme. Děláme si čaj, snídani, sušíme věci a stan. Celta stanu je zevnitř plná jinovatky z dechu, ve spacáku přes noc suším ponožky, abych měl v pohorkách pohodu.

V 10 hodin vyrážíme směrem Irikčat. Je to hodně do kopce. Údolí je zatím pořád zelené, ale začíná převládat kamení. Všude je spousta květů. Je to jako chodit po skalce. Po cestě je mnoho potoků, ze kterých se dá pít. O vodu tedy nouzi nemáme a můžeme mít prázdné lahve.

Poslední výšvih na sedlo pod Irikčatem je už jen suť se sněhem. Jsme v úrovni posledních cípů ledovce, táhnoucích se až z úbočí Elbrusu. Aklimatizace není ještě úplně optimální. Občas funím, ale pohoda. V sedle hodně fouká. Hned se balím do bundy. Bivaky jsou až za vrcholem Irikčatu. Není tam bohužel vidět.

Vysíláme tedy zvěda Honzu, který nám nechává batoh, aby se podíval, jestli se vejdeme. Je to dobrých 100 výškových metrů na 400 m. Máme dohodnutý signál. Rozpřažené ruce znamenají OK, máme flek. Z druhé strany sedla se k nám po ledovci drápe nějaká ruská skupina. Je jich hodně. Váháme, jestli obsadit místa pro bivak v sedle nebo čekat na Honzu. Je tu šílený vydrholec. Přicházejí mraky. Jo, tak to klaplo. Máme flek za vrcholem, těsně nad ledovcem. Bereme Honzův batoh a jdeme mu naproti. Nahoře je jen jeden stan a jeden chlapík. Říká, že si tu čistí hlavu z města. Musíme zařídit vodu, jídlo a jít co nejdříve spát. Noc je chladná a vzhledem k nedostatečné aklimatizaci docela náročná. Málo spánku. Ve stanu je příjemně teplo.

Den 7

Ráno vstáváme kolem 5 hodiny, abychom byli v 7 na ledovci. Celkem se to daří. Ranní rituál... pití, jídlo, balení. Ještě stíhám udělat pár fotek vycházejícího slunce a také něco málo točím. 

Ledovec je na 1,5-2 hodiny. Je bezvadně „umrzlo“ a mosty na trhlinách drží. Pomohla nám ještě vyšlapaná stopa. V 9 hodin přicházíme na lávový proud, který zasahuje hluboko do ledovce. Máme dobrý čas, je teplo a tmavé lávové kameny jsou příjemně rozehřáté. Dáváme si pauzu a vyhříváme se na slunci. Potom pití, jídlo a v 11:30 vyrážíme směr bivak. Je jich tu několik nad sebou. Kam dojdeme, tam dojdeme. Cesta vede sutí, lávovým prachem a pískem.

Kráter Elbrusu a naši výstupovou linku máme přímo před sebou. Před 15 hod. přicházíme do předposledního bivaku ve výšce 4.300 m. Čas je skvělý. Hledáme místa pro stany, prohodíme pár slov s lidmi na bivaku. Jsou tu s nějakou agenturou. Počasí má být nejlepší za poslední roky. Super. Jdeme brzy spát. Budík dáváme na 23:30. Ze začátku se mi špatně leží i spí. Pár hodin spím. Večer je zima. A opět náš rituál... jídlo, pití, balení. V 01:30 jdeme nahoru.

Den 8

Stoupáme pohodově 100 kroků, 20 přestávka. Je relativně teplo, bezvětří, jasno. Hasákovi se dělá špatně, výškovka. Stoupáme dál do 4.800 m. Tam vzhledem k jeho stavu otáčíme a vracíme se celou cestu zpět přes ledovce až do vesničky Elbrus. Ve 13 hod. už sedíme v „Garáži“ na pivu a polévce.

Máme za sebou 20 km na těžko a 3 000 m klesání. Nálada je zpočátku zaseknutá, ale časem se lepší. No, co mám psát… utekla nám skvělá příležitost. Ale jsem tu společně, takže je to v pohodě a je to tak správně. Večer dáváme jídlo v Sakliji. Jsme z návratu hodně unavení.

"