Z testování
Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu

Leoš Kratochvíl: Na Elbrus po ledové stěně #1

11. 9 .2019   5 minut čtení
Když sněhová bouře trhá stany a cesta na vrchol se změní ve skleněnou stěnu. První část deníku Leoše...

Den 1 a 2:

Z Prahy do Istanbulu odlétáme kolem 17. hodiny, dále potom do Minerálních Vod v Rusku. Cesta z Prahy je pohodová. Na palubě měli málo piva, jelikož letíme low-cost linkou. Den před odletem jsem měl velký fofr, protože se konalo poslední víkendové školení instruktorů skalního lezení v Rakousku. Domů přijíždím v 18 hodin, rychle balím a pár hodin spánku. Věci jsem naházel do batohu a dopoledne před odjezdem na letiště ještě přebaluji. Klaplo to. Zapomněl jsem jen čelovku, termosku a rukavice... samé podstatné věci. Nakonec resty řeším půjčením si věcí od kamarádů. V 11 hodin už sedíme v autě do Prahy a frčíme na Ruzyni. Na letišti se potkáváme s ostatními. Je nás celkem 5. Teď už jen tradiční tanková Plzeň před nástupem do letadla a letíme. V Istanbulu čekáme 5 hodin na let do Minerálních Vod. Ve 3 hodiny ráno konečně vystupujeme v Rusku z letadla. Máme před sebou další 3 hodiny zdlouhavého odbavení, kontroly a potom další 3 hodiny do vesničky Elbrus.

Do kempu Saklija přijíždíme ráno. Dáváme si snídani a jdeme na chvíli spát. Ve 12 hodin vyrážíme na první malý aklimatizační výstup na Čeget 3 461 m. Přidávají se k nám 2 holky, které potkáváme ještě v kempu. Chtějí na Elbrus klasickou (normální) cestou. Po cestě do vesničky Čeget si dáváme čerstvé pstruhy v jedné hospůdce. Ryby si musím nejprve nachytat. Jsou výborně připravené. Cesta vede dál kolem minerálního pramene Narzan, který je posvátný a místní ho uctívají. Každý týden se tam konají trhy a nějaké slavnosti. Nahoru jedeme 2 lanovkami, dále zhruba hodinu chůze na vrchol. Po pár krocích mi ruplo v levém lýtku. Ostrá bolest, říkám si, že jsem vyřízenej a pojedu domů nebo zbytek expedice prosedím v hospodě. Okamžitě měním pohory za běžecké boty a snažím se nohu rozhýbat. Pomalu ji rozcházím, bolí šíleně. S holemi to je lepší. Vychytávám pohyby. Zbytek skupiny mi zatím utekl a já jdu na Čeget sám. Po cestě nahoru jsme se ale někde minuli. Na vrchol přicházím sám. Potkávám pouze ruský pár z Moskvy. Děláme pár fotek. Nosí s sebou krtečka jako talisman. Mají ho z Prahy.

Zbytek mojí skupiny se vrátil dolů. S nohou to vypadá lépe. Dolů běžím, vychutnávám si ticho a nádherné výhledy na Nakru a Džantugan. Chytám poslední lanovku. Na Nakru jsme ale nedostali příhraniční povolení, takže máme utrum. Soustředíme se tedy na výstup na Elbrus z Východu. Dole si dávám z konvičky černý čaj a jdeme do kempu. K večeři máme šašlik, dáváme si pivko a zasloužený oddech. Zítra další aklimatizace na normálce Elbrusu. Ještě k oddechu a večeři… Osman (pan domácí) se chtěl družit a pouštěl nám národní kavkazské písně a tance. Dělá obří pánev vajec a lije do nás vodku jako o posledním večeru před pádem meteoritu. Hrajeme na kytaru, trháme struny a pak jdeme konečně spát.

Den 3

Aklimatizace na Elbrusu. Dopoledne balíme věci na túru ve sněhu. Lilo celou noc. Jsem zvědavý, jak bude nahoře. Lýtko trochu polevilo. Z Rakouska jsem si s sebou přivezl ještě spálenou nohu od lana z jednoho dlouhého pádu. Spálenina vychází přesně na hranu boty. Trpím jak mezek. Snídaně je opět vydatná. Vejce se zeleninou a pak konečně odjezd. Na Elbrus jedeme 3 lanovkami, abychom se dostali za krátký čas co nejvýše do 3.800 m. Na konečné stanici si dáváme baklavu a něco k pití. Opět lije. Měkký rozbředlý firn, humus na n-tou. Ještě, že nahoru půjdeme jinou cestou. No ale na aklimatizaci dobrý. Stoupáme do 4 500 m. Zprvu 70 kroků a 20 sekund odpočinek, dále potom po 50 krocích. Na chvilku se trhají mraky a vidím Ushbu. Podle místní legendy je to sídlo čarodějnic. Magická hora. Příští rok. tj. 2020, k nim polezeme na návštěvu. Vše v pohodě. Konečně přicházíme na Pastuchovy skály, resp. 50 m nad ně. Dáváme 20 minut zevlování a frčíme dolů. To jde rychle.

Dole si dáváme pivo, čaj a šašlik. Maso je jako podrážka a stejně tak „měkké“. Nic moc, řeknu vám. Ke všemu nás v hospodě natáhli o 1 500 rublů. Takže to byl trochu nepovedený závěr sestupu. Chytáme taxibus a jedeme dolů do kempu. Máme fajn řidiče a bereme si na něho číslo i pro příště. Teď se co nejdříve převléknout do suchého. Mám radost, že mi pohory sedí. Nestihl jsem je před odjezdem rozšlápnout. Děláme poradu na nadcházející den. Budou to 3 dny nástupu pod stěnu a 1 den na výstup. Půjdeme na těžko, tj. 25-30 kg na zádech. Aklimatizace bude docela dobrá a vše by mělo klapnout. Záleží na počasí. A taky na Osmanovi. Přišel ... a šli jsme spát v 5 ráno. Ufff.

Mohlo by vás také zajímat
Bigfoot 200 endurance run – závod za hranicí extrému #3
Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu O Kilpi
Bigfoot 200 endurance run – závod za hranicí extrému #3
5. 9 .2019   6 minut čtení
„Dovolená“ v podání Martiny Chrástkové: Livigno & Bike-Marathon
Z testování Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
„Dovolená“ v podání Martiny Chrástkové: Livigno & Bike-Marathon
2. 9 .2019   4 minuty čtení
Bigfoot 200 endurance run – závod za hranicí extrému #2
Z testování Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Bigfoot 200 endurance run – závod za hranicí extrému #2
30. 8 .2019   15 minut čtení

Abyste věděli o slevách a novinkách jako první!

Zobrazit vzorový newsletter Přihlásit se