Jan Wala: Trek okolo Manaslu
15. 12. 2022
Po návratu z italsko-švýcarských Alp a kompletního přechodu Monte Rosa přesněji tedy 18 vrcholů s nadmořskou výškou 4000 + za 4 dny. Bylo na čase začít uvažovat nad tím, jaké budou další cíle.
Týden se sešel s týdnem a já se ocitl na oslavě kluků Bernátů. Při debatě, došlo na plánování cílů pro rok 2023. Návrhem byly nějaké +6000 n.m.n ale potom Matěj Bernat, navrhnul proč rovnou nezkusit +8000 n.m.n - přesněji tedy summit Manaslu. Po kratším váhání, co rodina, firma ? Máš přeci dítě a tam už to sranda nebude.. Váhání bylo opravdu těžké, ale zvítězil chtíč okusit místní kulturu a hlavně podmínky v Himálajích.
Nečekali jsme tedy na nic a na poslední chvíli koupili letenky do Katmahandu.
Na přípravu před odletem jsme měli asi měsíc, tady už to není opravdu jen o nabaleni na týdenní přechod do alpských podmínek, je nutné si vše sepsat a připravit do posledního Kg. Při výběru oblečení a některých doplňku, jsem měl to štěstí spolupracovat se značkou Kilpi, která mě oblékla "od hlavy až k patě".
Jako přípravu jsme zvolili trek okolo Manaslu s doplněním několika rychlovýstupů do výšky +5000 m.n.m. a jedním výstupem + 6000 m.n.m. Celkové kilometry byly za celý trek 287 km s celkovým výstupem 23700 výškových metrů za 11 dní.
Jedna z nejdůležitějších věcí je mít na zádech kvalitní batoh určený pro takovýto trek, protože ze zad jde batoh dolů, až při doražení do jednoho z táborů.
Moje volba byla batoh Kilpi Ecrins 45+5L, do kterého jsem byl schopen nabalit každodenní nutné vybavení pro splnění velmi náročného terénu. I přes velkou váhu na zádech a dlouhou dobu výkonu, byl batoh schopen zajistit mi velmi komfortní podmínky a pomohl mi k dosažení mých cílů.
Zahájení treku
Po příletu do Káthmándú jsme nasáli velmi příjemnou místní kulturu a už tam jsme si uvědomili, že jsou zde i pro místní obyvatele, Himálaje číslo jedna. Moc dobře vědí, že jsou jejich předností. Po exkurzi místního města nás večer čekal složitý úkol a to rozložení váhy pro naše šerpy a nás. Ke každé osobě připadal jedna šerpa, který nesl na zádech 25 kg po dobu celého treku.
Váha našeho batohu se lišila dle nutného vybavení pro určitý den.
Přesun do vesnice Sotikhola byl velmi náročný a trval přibližně 12 hodin, za pomoci terénních vozů a projížděli jsme velmi těžkým terénem.
Po příjezdu jsme využili s mým parťákem Matějem volného času a vyběhli jsme do místních hor. Pro tuto příležitost jsem využil běžecké tričko Kilpi Floreni, které se do podmínek vysokých teplot a velké vlhkosti hodí, pro jeho rychleschnoucí efekt.
Následné dny jsme pokračovali trekem až do vesnice Samagaun, která je ve výšce okolo 3000 m.n.m.
Při cestě do této vesnice jsem využil funkční vrstvu Ninja, která mi napomohla k minimalizaci ztráty tělesné teploty, kdy po celodenním výkonu je znát každý teplotní stupeň. Musím podotknout, že tento systém Ninja velmi efektivně odvádí vlhkost pokožky a velkou výhodou je přiléhavá kapuce, která je sbalitelná do vysokého límce a dá se využít i jako rolák a ochrání krk před chladem.
Následující den nás čekal první důležitější výstup a to do základního tábora Manaslu (4800 m.n.m.) Díky zkušenostem z alpských výstupů jsem nepociťoval nijak zvlášť na sobě změnu nadmořské výšky a díky tomu byl výstup i sestup dost rychlý. Tady jsem otestoval péřovou bundu Teveri, která disponuje systémem primaloft a výplní z husího peří. Musím uznat, že i při těžších podmínkách a nižších teplotách, bunda dokázala i díky širší kapuci, kterou je možné využít i při nošení čepice a perfektním zvolením střihu rukávů, do kterého se bez problému vejdou i rukavice.
Při sestupu jsem využil jako další vrstvu bundu Mamba, která je vyrobena z membránového materiálu siberium a disponuje ventilačními zipy. I při zhoršených podmínkách, kdy dost foukalo, jsem nepocítil pocit zimy.
Následující den jsme se přesunuli do vesničky Larke Bazar. Po příchodu do vesnice jsme s Matějem oba věděli, že máme poslední možnost otestovat naše těla v nadmořské výšce +6000. Při večeři jsme dali dohromady časový harmonogram, při kterém jsme si nastavili budík na jednu ráno. V šest hodin večer jsme se přesunuli do místní boudy, kde nás čekal prostor 5x3 metry, ve kterém spali 4 osoby i s vybavením. Náladu nepodpořila ani přetrvávající sněhová bouře, kterou doplňoval nekvalitní spánek, celková únava s místní stravou, založenou na rýži. Po probuzení se nám s údivem ukázala nádherná obloha posetá hvězdami. Energie byla v tu chvíli doplněna a my se začali balit na náš nejdůležitější výstup. Přestup k cílové hoře nebyl nijak technicky náročný a z toho důvodu nebyla zatím potřeba využít mačky ani cepín.
Teploty se pohybovaly okolo - 25 stupňů a tady už jsem mohl opravdu kvalitně využít věci značky Kilpi: základem byla funkční vrstva MavoraTOP v kombinaci s Ninja. Čepice Tail, nakrcnik Merlin a rukavice CedriQ. Základem je mít nohy v teple a k tomu mi hodně pomohly ponožky z merino vlny. Pro vrchní vrstvu jsem zvolil kombinaci bundy Mamba a Tevery. Funkčnost oblečení je na tolik dobrá, že jsem nepociťoval vlhkost ani zimu na těle, při rychlém výstupu. Jako poslední nejdůležitější vrstvou byly kalhoty Lazzaro, které disponují vysokým vodním sloupcem a ventilačními zipy, které se opravdu hodí. Redukují prodyšnost a odvětrávání.
Dosažení vrcholu
Okolo třetí hodiny ráno jsme došli pod cílovou horu, kde už bylo potřeba nasadit mačky a použít cepín. Povrch byl krásně zamrzlý a díky tomu nehrozil propad v trhlinách a boření ve sněhu. Po 5 hodinovém výstupu, kdy jsme byli přibližně v polovině cílového kopce, se nám otevřel neskutečný východ slunce a teplota šla rychle nahoru a sní se bohužel zhoršovali sněhové podmínky. Druhá polovina výstupu byla s každým metrem těžší a těžší. V kombinaci vysokého sklonu kopce a čím dál více měkčího sněhu a vyšší nadmořskou výškou, jsem začal svádět boj s hlavou. Boj jsem porazil a i přesto všechno se nám podařilo zdolat summit hory Small Larke Peak 6058 m.n.m. Nahoře jsme pocítili velkou eufórii a všechny obavy, které jsem měl před touto expedicí (neúspěch, rodina, práce, sponzoři…), se vypařili a byly minulostí. Dost mě překvapilo, že i v této výšce a podmínkách, moje tělo fungovalo dobře a nepociťoval jsem žádnou změnu v dýchání. A díky tomu jsem se přesvědčil, že je nám zase o něco blíže summit samotného Manaslu.
Po chvilkové euforii a focení, kdy jsme si zaplnili paměť telefonu neskutečnými dechberoucími fotkami, jsme si uvědomili, že jsme teprve v půlce cesty a před námi byl těžký technický sestup a několika kilometrový přesun do vesničky Bhimtang. Do vesnice jsme dorazili až v pozdních večerních hodinách, po 17 hodinách chůze a několika výškových metrů v nohách, jsme byli dost podchlazení a unavení, což se dalo čekat. Chuť k jídlu téměř nebyla, tělo bylo hodně vyčerpané, ale bylo nutné tělu dodat živiny, aby mohlo dále fungovat.
Další ráno byla na nás znát celková únava, nekomfortní podmínky v průběhu treku a značný úbytek tělesné váhy. Váha šla dolu nečekaně rychle. Čekal nás už jen poslední přesun do vesnice Tilche, kde pro nás místní obyvatelé uspořádali velkou oslavu, která nám vykouzlila úsměv na tváři.
Celkové dojmy
Dojmy z námi podaného treku Manaslu jsou ve zkratce od svítání do soumraku v pohybu, bez kontaktu s civilizací a signálem, kdy si člověk uvědomí, že je odkázán jen sám na sebe. A jakákoliv chyba může být fatální. Tyto věci ale nahrazuje mentalita zdejších lidí a jejich usměvavost a dobrosrdečnost. Jen na málo místech ve světě, jsem se s tímto setkal.
Jsem vděčný za možnost absolvování této expedice a za velkou podporu, kterou mi dala značka Kilpi a napomohla mi tak ke splnění jednoho z mých snů.
Těšíme se při další expedici, která bude již o pokusu dostat se na až vrchol samotného Manaslu. A věřím, že bude úspěšná a velkolepá.
