Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu

Helena Schrommová: Kilimanjaro 2022

7. 11 .2022   20 minut čtení
Ambasadorka Kilpi Racing TEAMu Helena Schrommová pro Vás připravila článek ze své výpravy na vrchol Kilimanjara.

Výlet na Kilimanjaro začal samozřejmě balením. Seznam, co vše si vzít sebou byl fakt dlouhý, ale místo v batohu omezené. Navíc jsem si myslela, že si vše ponesu sama a to si člověk rozmyslí, co opravdu potřebuje a co je navíc :)


Kilimanjaro Den 1.

Machame Gate 1 800 m.n.m. -> Machame camp 2 835 m.n.m.


Zvolili jsme si trasu Machame neboli Whiskey route jak se jí také přezdívá (pozn. bohužel ne kvůli tomu, že se cestou podává chlazená Whiskey, ale je to označení pro středně náročnou trasu :)). Start této trasy začíná v nadmořské výšce 1800 m. n. m. a u brány se zastavíte na pěkně dlouho, jelikož se provádí kontrola dokumentů včetně kontroly zavazadel (podobně jako na letišti) u všech členů týmu. Celkově nás je 10, z toho jen 2 jsme “turisti” a zbytek členů týmu jsou průvodci, nosiči a kuchař.

Od Machame brány do prvního kempu je to 11 km s mírným stoupáním, kdy nám cesta trvala 4,5 hodiny. První den se jde deštným pralesem, který je plný zvířat a to zejména různých druhů opic a papoušků. Hlavním rozdílem na Kilimanjaru oproti normální turistice je, že máte před sebou několikadenní výstup, který má velké převýšení a nevíte jak bude tělo reagovat a proto vás průvodci nutí jít velmi pomalu - na což nejsme vůbec zvyklí a bylo to dost zvláštní. Cestou nahoru vás předbíhají nosiči s nákladem na zádech i na hlavě, bez jakéhokoliv vysokohorského vybavení často i v jeansech a keckách plných děr. Postupně se deštný prales mění v Moorland neboli vřesoviště a zeleně teď už začíná jen ubývat.


Když jsme dorazili do prvního kempu - Machame kemp (2.835m n m) naše stany už byly postaveny a my si jen vybalili naše batohy s oblečením a spacáky.. Z kraťasů a krátkého trička (DIMARO-W) jsme se okamžitě převlékli do teplejšího oblečení a rozhodli jsme se projít po kempu. Byla však všude mlha, takže jsme ani Kilimanjaro neviděli.Když jsme se vrátili do stanu, čekal na nás předkrm v podobě popcornu a následovala teplá polévka a typická africká večeře.



Kilimanjaro Day 2.

Machame Camp 2.835 m.n.m. -> Shira Cave Camp

Budíček v 6:30, rychlá snídaně a vyrážíme, protože dnes je krásně a slunce bude velmi silné, takže čím dřív budeme v kempu tím líp. Z Machame kempu do Shira Cave kempu je to pouze 5 km, ale dnešní úsek je skalnatý a celkově náročnější trasa než včera a jelikož musíme jít pomalu aby se tělo aklimatizovalo, půjdeme zhruba 6 hodin. Šnečí tempo :D

Terén byl skalnatý a místy velmi náročný, ale když vás předběhne nosič s 20 kg nákladu na hlavě bez jakéhokoliv problému tak si uvědomíte, že je to vlastně v pohodě :) Počasí nám přálo a proto jsme konečně viděli i náš cíl - vrchol hory Kilimanjaro. Z mraků se také vynořila hora Meru (4,562.13 m.n.m.), která často bývá doporučena pro aklimatizaci, než se vydáte na Kilimanjaro (my jsme ale na Mt. Meru nešli).



Do Shira Cave kempu (3.750 m. n. m.) jsem dorazili někdy kolem poledne, stany už opět byly postaveny. Vždy to funguje tak, že ráno se vzbudíte, sníte snídani, sbalíte oblečení, karimatku a spacák a o zbytek se postarají nosiči. Nosiči, kteří v předešlém kempu zůstávají déle, všechno sbalí a pak vás cestou předběhnout a vše v dalším kempu vybalí tak aby vše bylo připraveno, než my dojdeme. To je luxus!



Plán na každý den je jít vysoko, ale spát nízko, aby mělo tělo prostor pro aklimatizaci a proto se ještě po obědě vydáváme na menší dvouhodinovou aklimatizační procházku až do výšky 3.950 m.n.m a pak zase zpátky do kempu, kde nás čeká tradiční Kilimanjaro rituál, kdy celý tým zpívá písničku o Kilimanjaru a zároveň se seznamujeme s celým týmem složeným ze dvou průvodců (James a Mambo), jednoho kuchaře (Emanuel) a sedmi nosičů (Ringo, Husain, Widi, Saitochi, Emil, Steward, Mudi).



Shira Cave kemp je známý nádhernými západy slunce a taky že jo - asi jsem nikdy neviděla krásnější západ slunce než tady na Kilimanjaru. Ale jakmile začne sluníčko zapadat, okamžitě se ochladí a v noci teplota klesá pod bod mrazu.


Kilimanjaro Den 3.

Shira Cave camp -> Lava Tower -> Barranco camp

Třetí den opět začíná brzy ráno snídaní, balením a vyrážíme, jelikož nás dnes čeká delší úsek. Dnešní den je ve znamení aklimatizace, kdy budeme stoupat do výšky 4.900m.n.m. (Lava Tower) a poté sestoupíme do kempu, který leží ve výšce 3.900 m.n.m. (Barranco camp) kde i přespíme. Z Shira Cave kempu k Lawa Tower je to pouze 6 km, ale jelikož stoupáme do vyšších míst je tempo chůze pomalé a cesta nám bude trvat zhruba 4 hodin a pak ještě 2 hodiny do Barranco kempu. Z vřesoviště se pomalu stává alpská poušť (Alpine desert), kde jsou kolem nás už jen kameny pokryté mechem.


Od kuchaře dostáváme vždy snídani, oběd a večeři a během dne máme jen nějakou drobnost, kterou jsme si sami dovezli, ať už nějakou tyčinku nebo ovoce. Kuchař nám dnes udělal na snídani palačinky, a protože jsme všechny nesnědli tak jsme si je sbalili na cestu a měli super sváču. Průvodci nám říkali, že je důležité jíst co nejvíc, dokud máte chuť jelikož ve větší nadmořské výšce ztrácíte chuť k jídlu a pak i energii. Nechutenstvím ani jinými problémy zatím netrpíme a snad ani nebudeme :)


Dnes se spojují dvě trasy a to Machame a Lemosho, kdy všichni turisté společně s průvodci míří k Lava Tower, aby se zaklimatizovali a až poté se sestupuje do Barranco kempu. Lava Tower je kemp, který většinou není určen k přespání, ale je ve většině případů využíván jako aklimatizační zastávka, kdy se vystoupá do nadmořské výšky 4,600 m a poté sestupuje do výšky 3,900 m.

zdroj ( https://www.kilimanjaro-experience.com/routes/machame/)


Větší skupiny mají v Lava Tower kempu oběd ve stanech a poté pokračují dál, ale jelikož my jsme malá skupinka, tak jsme se domluvili, že není zapotřebí, aby zbytek týmu s námi šel do Lava Tower kempu jen aby připravil oběd, ale můžou to vzít zkratkou a jít rovnou z Shira Cave kempu do Barranco kempu, kde se na konci dne potkáme.

 
Náš průvodce Mambo nás neustále brzdil, že musíme jít pomalu - Pole Pole (Svahilsky pomalu) takže jsme se šnečím tempem, ale ve skvělé náladě, pomalu dostávali k Lava Tower kempu, kde máme mít i pauzu na oběd. Nikdy předtím jsme ani jeden z nás nebyli v tak vysoké nadmořské výšce, takže jsme byli nadšení už jen z toho, že každý další krok bude náš nový osobní rekord :) Já osobně jsem byla nejvýše ve 4,000 m.n.m. a to v Chilských Andách, kam jsme jezdili na měsíční lyžařské soustředění, kde jsem nikdy netrpěla nevolnostmi z vysoké nadmořské výšky, takže jsem doufala, že tomu tak bude i tady na Kilimanjaru. V Lawa Tower kempu byla už docela zima a to hlavně díky studenému větru, proto jsme se rozhodli dlouho se nezdržovat, sníst rychle oběd a pokračovat do dalšího kempu.

Teď máme před sebou 3 hodiny sestupu do Barranco kempu, kdy budeme přecházet z alpské pouště (Alpine desert) zpět do vřesoviště (Moorland). Z husté a vlhké mlhy se pomalu začaly vynořovat zvláštní stromy, které připomínaly gigantický ananas. Tato rostlina se jmenuje Giant Groundsel a roste pouze v okolí hory Kilimanjaro, má několik metrů a může být stará až stovky let.

Paradoxně cesta z Lawa Tower kempu do Barranco kempu byla pro mě prozatím asi nejnáročnější částí, jelikož se sestupovalo dost prudce a v kombinaci s hustou a vlhkou mlhou byla kamenitá cesta kluzká a i když jsem po celou dobu používala trekové hole i tak jsem i párkrát uklouzla.

Když jsme dorazili do Barranco kempu, který je jeden z největších kempů v kterém jsme do teď byli, byl ponořený v husté mlze, takže nám trvalo docela dlouho, než jsme našli naše stany se zbytkem týmu. Výstup na Kilimanjaro není jen o testu fyzické a psychické stránky ale také diskomfortu, který v běžném v životě nemáme tak často, kdy je pro nás normální se každý den sprchovat a mít čistou tekoucí vodu. Tady je to jiné, voda se využívá hlavně z přírodních zdrojů (potok) a ten není v každém kempu a jelikož vodu potřebujeme hlavně na pití, je naše spotřeba vody velmi omezená. A tak pro denní hygienu a “koupel” musí stačit malý škopek s teplou vodou.

Díky krátké pauze na oběd u Lava Tower a rychlému sestupu jsem se dostali do Barranco kempu skoro o 2 hodiny dříve než byl plán a mohli jsme si tak dopřát delší odpočinek, který budeme v následujících dvou dnech opravdu potřebovat. Skvělá teplá večeře (těstoviny se zeleninovou omáčkou), horký čaj a honem zpátky do spacáku.

Lala Salama = Dobrou noc


Kilimanjaro Den 4.

Barranco camp -> Karanga camp -> Barafu camp (Base camp)


Čtvrté ráno začíná opět ranní hygienou s krásným výhledem na Kilimanjaro, rychlou snídaní a balením. Dnes je první část výšlapu velmi skalnatá a bude to taková menší ferrata, takže nám průvodci řekli, ať si trekové hole zabalíme s sebou do batohu, protože budeme potřebovat mít obě ruce volné.

Počasí nám přeje a z husté včerejší mlhy se vynořil velký kemp s nádherným výhledem. Když jsem ale zaostřila, zjistila jsem, že opravdu budeme šplhat, ve skalách v dálce už jsem viděla pár nosičů co vyrazilo dřív a už mají za sebou část úseku. Ve skalnaté části jsme se často museli vyhnout a pustit nosiče, kteří s obrovským nákladem na zádech a hlavě šplhali do dalšího kempu a já jen fascinovaně žasla.

Po hodině šplhání jsme se dostali na skalnaté plato s nádherným výhledem do údolí. Náš dnešní plán je jasný - první se musíme dostat do Karanga kempu (cesta zhruba 4 hodiny) a poté pokračovat do Barafu kempu (další 4 hodiny), což je již základní tábor a tudíž i poslední před výstupem k nejvyššímu bodu hory Kilimanjaro - Uhuru peak.

Dnešní den bude pro nás náročný, jelikož oproti jiným skupinám, vynecháme přespání v Karanga kempu (3,995 m) a již v noci nás bude čekat výstup k vrcholu. Je proto důležité chytře rozložit síly, aby jsme se cítili dobře a mohli si vše užít bez jakýchkoliv komplikací. Cesta do Karanga kempu je velmi rušná a často jdete v zástupu lidí, kteří vám určují tempo a vy je bohužel nemůžete předběhnout jelikož je cesta v některých místech úzká a vy musíte počkat, až bude lepší místo na předběhnutí. Chvilkama mi přišlo, že jdeme v tak velkém zástupu a tak pomalu jako kdyby jste stáli frontu v supermarketu.

Co je tady jiné oproti jiným výšlapům na které jsme s Lukášem zvyklí, je fakt, že víte, že další den bude náročnější než ten předešlý, ale vlastně nevíte úplně co vás čeká a jak budete reagovat, takže je těžké si strategicky rozložit sílu na další den. S tím vám ale pomáhají zkušení průvodci, protože vám dávají tipy a snaží se vám určovat tempo tak, aby jste byli schopni dojít až na vrchol. Další problém je vzdálenost, 5 km výšlap se nezdá jako něco náročného, ale v kombinaci s velkým převýšením, náročným terénem a krátkou aklimatizací trvá i 5 km několik hodin. Tady na Kilimanjaru má tělo náročnější podmínky pro regeneraci a v kombinaci s nekvalitním spánkem již pociťujete únavu i po tak krátké vzdálenosti a stále nevíte co vás čeká.

Těsně před Karanga kempem je údolí do kterého musíte sejít, aby jste mohli zase stoupat. Když jsme dorazili do Karanga kempu, kde nás čekal oběd v podobě domácích hranolků a zeleninového quiche, začalo se měnit počasí a z krásného slunečného dne jsme viděli jak se ženou husté mraky. Jelikož před námi byla ještě 4 hodinová cesta do výšky 4,673m věděli jsme, že musíme vyrazit co nejdříve, protože cesta bude náročná. Ostatní skupiny zůstávaly v Karanga kempu a my jsme byli jediní, kdo ten den pokračoval až do základního tábora.


Cesta z Karanga kempu do základního tábora Barafu byla zdlouhavá, šli jsme celou dobu v husté mlze, takže jsem toho ani moc neviděli a vůbec jsme nevěděli kolik nás toho ještě čeká. Pro lepší náladu jsme si pustili hudbu, aby nám cesta trochu rychleji ubíhala. Když jsme se dostali do výšky 4,500 m, tak Lukáš pomalu začal pociťovat bolest hlavy a mírnou nevolnost, což je ale normální, ale i tak se ho průvodci každou chvíli ptali jak se cítí a pokud by se výšková nemoc projevovala silně museli bychom zhodnotit zda neprodloužit výstup a nesestoupit zpět do Karanga kempu a dát tělu možnost aklimatizovat se a vyzkoušet to znovu o něco později. Výšková nemoc je normální a dá se zvládnout i bez medikamentů, pokud je průběh lehký, ale pokud se člověk cítí opravdu špatně, má závratě a silné bolesti hlavy, je lepší ve výšlapu nepokračovat. Průvodci jsou k tomu školení, aby v takovém případě rozhodli zda je daný člověk schopný pokračovat a nebo ne.







Já jsem stále bez jakýchkoliv problémů, jen cítím lehkou únavu a zároveň i nervozitu před finálním výstupem. Když jsme dorazili do základního tábora Barafu camp (4,673 m.n.m) zjistili jsme, že náš tým ještě není v celém počtu na místě, jelikož jeden z nosičů se zranil (naštěstí nic vážného) a proto mu cesta trvala déle. Tento nosič Ringo, ale nesl část našeho stanu a my museli čekat než dorazí. Seděli jsme venku na kameni a čekali než Ringo dorazí, abychom mohli stan dostavět a konečně zalézt do spacáků a alespoň si malinko odpočinout. V kombinaci s únavou, zimou a stresem před výstupem nám totiž každá minuta přišla jako věčnost a navíc jsme věděli, že za pár hodin už jdeme na vrchol a nemáme moc času na odpočinek.

Hurá stan stojí, teď si dáme večeři a budeme se snažit aspoň trošku spát, protože už ve 23:00 se musíme začít oblékat, dáme si malou svačinu a čaj a o půlnoci vyrážíme k vrcholu.
Na vrchol s námi už nejde celá skupina, pouze průvodci James a Mambo a zbytek týmu bude čekat v základním táboře, až se vrátíme z vrcholu. Průvodci nám řekli ať počítáme s tím, že bude v noci velká zima (okolo -10 °C a nižší) a ať si dáme co nejvíce vrstev oblečení.
Jsme oba zvyklí na daleko nižší teploty, takže jsme ze zimy strach neměli a přišlo nám až přehnané si vzít troje kalhoty a nebo dvoje rukavice.


Kilimanjaro Den 5.

Barafu camp (Base camp) -> Uhuru Peak -> Barafu camp (Base camp) -> Mweka camp


Konečně je tu půlnoc a my vyrážíme na vrchol, všude tma, jen nad námi vidíme světýlka ostatních skupin, kteří vycházeli už ve 23:00. Úplně vepředu jde průvodce James, pak Lukáš, já a za mnou průvodce Mambo. James určuje tempo a rytmus chůze a my ho následujeme. Noční pochod k vrcholu trvá běžně kolem 6-8 hodin a průvodci to plánují tak, aby se lidé dostali k vrcholu krátce po východu slunce.

Jsem na zimu zvyklá, ale musím říct že tady jsem po dlouhé době měla problém s konečkami prstů. Hlavním problémem totiž je, že tempo chůze je velmi pomalé, navíc fouká silný studený vítr a nemáte šanci se zahřát a jelikož je tma a už je to 5. den výšlapu, únava je znát. Po 2 hodinách chůze začínáme mít krizi a oba v podstatě usínáme za pochodu, nikdy jsem nic podobného nezažila. Nebyla jsem schopna udržet oči otevřené a hlava mi často padala na Lukášův batoh, což mi posunulo čelovku a já neviděla na cestu, takže mě to probralo a zase jsem pár minut byla při vědomí než jsem opět s únavou začala bojovat na novo. Nevěděli jsme, jak je to ještě daleko ani jak dlouho a přišlo mi to jako věčnost.


Konečně ale začalo svítat slunce a my se dostali ke Stella Point (5,756 m.n.m.), což je již na okraji hory a teď už půjdeme zhruba 45 min až k nejvyššímu bodu hory Kilimanjaro - Uhuru peak (5,895 m.n.m.). Jakmile začalo slunce vycházet, najednou jsem se i já probrala, už se mi nechtělo spát a mohla si začít užívat nádherný východ slunce z nejvyšší hory Afriky. Popravdě jsem čekala, že bude na vrcholku více sněhu a ledu, ale byly v dálce vidět jen zbytky kusů ledovce. Poslední kroky k vrcholu už jsem si neskutečně užívala, ani teď jsem neměla žádné problémy s dýcháním ani nadmořskou výškou a tak jsem si vychutnávala každý další krok až do našeho cíle.

After six long hours I am finally at the top of Mount Kilimanjaro - Uhuru peak at 5,895m - woohoo we made it :)


Na vrcholu obvykle strávíte pět až deset minut, uděláte pár fotek a pak se vrátíte zase dolů, protože nás ještě čeká tříhodinová cesta zpět do základního tábora. Nemohla jsem se přestat šklebit, pořád jsem nějak nemohla pochopit, že jsme to vlastně zvládli :) Když jsme se dostali na okraj Stella Point a viděli celou cestu zpátky do kempu, nemohli jsme uvěřit, že jsme to všechno šli pěšky. hodin. Vzhledem k tomu, že Kilimandžáro je vyhaslá sopka, je všude sopečný prach, který v noci zamrzl, takže to neklouzalo a nebyl tam žádný prach. Cestou dolů však sopečný prach roztál a my jsme v podstatě sjížděli z hory, yehaw. Po dvou a půl hodinách klouzání, lezení do obrovského převýšení a neuvěřitelně silném slunci mi docházely síly a těšil jsem se, jak si lehnu a budu spát až do dalšího rána. Až na to, jak moc jsme se mýlili, když jsme dorazili do základního tábora, průvodci nám řekli, že máme dvě hodiny na odpočinek a pak pokračujeme v sestupu do dalšího tábora, který je patnáct kilometrů daleko a zabere nám sedm hodin, než se tam dostaneme. pro mě to byl špatný vtip. Bylo vidět fyzické i psychické vyčerpání a já se snažila alespoň na chvíli rychle usnout, abych nabrala trochu energie.




I wouldn't call it a sound sleep, but even so, this "power nap" helped me and when I realised that we had climbed Kilimanjaro a few hours ago, it gave me a mega boost and I was ready for more hours of walking again, now thankfully just downhill.

Naše tempo se konečně vrátilo do normálu a s každým krokem jsme cítili, že se pohybujeme lépe a lépe. I krajina kolem nás se začala měnit, jak se z alpské pouště pomalu stávalo vřesoviště plné nejrůznějších keřů a podivných květin.

Když jsme dorazili do kempu Mweka, museli jsme projít registračním procesem a nahlásit, jak dlouho nám trvalo vylézt na vrchol. Poté nás čekalo „mytí“ v umyvadle a jako svačina můj oblíbený popcorn. Neuvěřitelné, že jsme ještě před pár hodinami byli na vrcholu v -10 stupních a teď jsme seděli v šortkách a tričku s krátkým rukávem na sluníčku.


Kilimandžáro 6. den

TÁBOR MWEKA -> BRÁNA MWEKA

Šestý a poslední den byl velmi pohodový a zbývaly nám jen poslední tři hodiny chůze (10km) národním parkem Kilimandžáro a horou Kilimandžáro v dálce za námi. Cestou jsme potkali další skupiny lidí, kteří byli den předtím na Kilimandžáru a bylo skvělé sdílet naše emoce a zážitky s ostatními lidmi. Prošli jsme deštným pralesem a pozorovali několik druhů opic a papoušků, jak si užívali výhled na Kilimandžáro a pomalu se blížili k bráně Mweka, kde naše cesta končí. Bylo to fantastické :)

Mohlo by vás také zajímat
Luboš Seidl: Atlas Mountain Race 2022
Z testování Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Luboš Seidl: Atlas Mountain Race 2022
26. 10 .2022   28 minut čtení
Ellie Švrlanská: Města, hory a treky v Andách
Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Ellie Švrlanská: Města, hory a treky v Andách
24. 10 .2022   9 minut čtení
Obrázek není k dispozici
Z testování Ambasadoři Kilpi Racing TEAMu
Jakub Merle: Recenze ultra lehké bundy Kilpi ROSA-M
17. 10 .2022   2 minuty čtení

Abyste věděli o slevách a novinkách jako první!

Zobrazit vzorový newsletter Přihlásit se