Ellie Švrlanská: Park Torres del Paine

24. 04. 2023

Začíná mi 5 denní trekování na trase W v jedné z nejpopulárnější a nejkrásnější části Patagonie: národní park Torres del Paine.

Před trekem

Co je před trekováním v Torres del Paine naprostou nutností, je poplatek národnímu parku a rezervace ve všech kempech, kde máte v plánu nocovat. Rezervační proces není vůbec jednoduchý, vlastně nejkomplikovanější, se kterým jsem se kdy setkala. Různé části parku jsou pod různými správci a různými rezervačními systémy. Trvalo mi několik hodin dostat se přes správné odkazy na oficiální webové stránky. Existuje i mnoho zprostředkovatelů, ale s nimi jsou rezervace o dost dražší. Nejjistější je najít oficiální stránky národního parku, kde by měly být odkazy a vše co je před příjezdem do parku potřeba. Zároveň doporučuji rezervovat tábořiště klidně i pár měsíců dopředu. Já už jsem měla 3 týdny před začátkem problém, protože dost tábořišť bylo plně obsazeno.

Sám nebo s průvodcem?

Možností jak národní park navštívit je mnoho. Jsou zde místa, kde stačí jednodenní výlet nebo pak trasy O (6 až 10 dní) a W (4 až 5 dní). I co se ubytování a stravování týče, je zde mnoho možností, vše záleží na tom, kolik si budete chtít dopřát pohodlí a kolik jste ochotni za to zaplatit, protože Torres del Paine není rozhodně levnou destinací. Nejlevnější variantou je jít sám, mít s sebou vlastní jídlo, věci na vaření a vybavení na kempování. Samozřejmě tato varianta bude znamenat poměrně velký batoh. Ceny za jednu noc v kempech (za předpokladu, že budete mít vlastní stan) se pohybují mezi 12 a 35 dolary. Všechny kempy mají koupelny a místa pro vaření (plyn a vařič ale s sebou!) Veškeré jídlo se dá nakoupit ve městě Puerto Natales, které je výchozí destinací pro národní park. Za předpokladu, že vlastní stan nemáte, je zde možnost spát v předem postavených stanech nebo i v hostelech a v horských chatách, což se ale může pohybovat okolo více než 100 dolarů za noc (záleží na jednotlivých kempech).Kempy a chaty také nabízejí snídaně, obědové boxy a večeře. Treky se také dají šlapat s průvodcem, díky čemuž budete mít vše dopředu zařízené. Nicméně trasa je skvěle značená, takže pokud nechcete, průvodce není vůbec potřeba (až na zimní období, kdy se hikuje na sněhu a ledu).

Den první

Z Puerto Natales vyjíždí denně několik autobusů do Torres del Paine, které doporučuji rezervovat alespoň den předem, protože se rychle zaplňují. W trek se dá jít v obou směrech, já si vybrala jít ze západu (kemp Paine Grande) na východ (kemp Central), musím tedy jet autobusem a pak i trajektem. Dá se jet buď co nejdříve ráno a rovnou začít v ten samý den trekovat a nebo vyjet o něco později a před nástupem na trajekt si projít menší hike k vodopádům a vyhlídce Cuernos. Do Paine Grande, což je kemping a horská chata, se dostávám okolo 6 večer a za příšerného větru a deště, se snažím postavit stan. V noci ale vůbec nespím, vítr je tak silný, že to cloumá a burácí celým stanem a já začínám mít strach, že to stan nezvládne.

Den druhý - k ledovci a zpět (22 km)

Naštěstí stan přežil jak vítr, tak i déšť. Ráno se ale unavená a nevyspaná těžko hrabu ze spacáku a tak snídám jogurt a banán v posteli (neboli na karimatce). Dnes mě má čekat trek k ledovci Grey. Počasí je ale opravdu příšerné. To je jedna z nevýhod na kterou jsem s dalšími trekaři natrefila. Jelikož musí být vše naplánované a rezervované týdny či měsíce dopředu, člověk si nemůže například z důvodu počasí trek prodloužit a zůstat třeba někde o den déle a v cestě pokračovat za lepších podmínek. Oblékám si nejteplejší oblečení spolu s nepromokavou vrstvou, protože má celý den dost pršet. Od ledovce vede cesta zpět stejnou cestou. Po pár hodinách se tedy vracím do kempu promrzlá a zmoklá, protože počasí mi opravdu nepřálo. Nicméně snad ani ne hodinku po tom, co jsem dorazila zpět do kempu najednou vysvitlo sluníčko. No ono prostě nemohlo vylézt o pár hodin dříve? Alespoň jsem ale nafotila krásné fotky u laguny, která je hned u kempu.

Den třetí - k vyhlídce Britanico a kemp Frances (24 km)

Pokračování cesty mě a mého gigantického batohu napříč nádhernou patagonskou přírodou. Co že v tom batohu vlastně mám?

  • Vybavení na kemp
  • Stan, karimatka, spacák
  • Vaření, vařič, kartuše
  • Ešus, miska, hrnek a příbor
  • Láhev s vodou a jídlo na 4 dny
  • Oblečení

Ať už půjdete do Torres del Paine kdykoliv, připravte se na všechny možné podmínky. Moje oblečení zahrnovalo jak kraťasy tak i zimní rukavice:

  • legíny LIGANO-W
  • outdoorové kalhoty BELVELA-W
  • termo spodky OLINE-W
  • kraťasy LAPINA-W
  • funkční tričko s krátkým rukávem LISMAIN-W
  • funkční tričko s dlouhým rukávem WILLIE-W
  • mikina JUNIE-W
  • péřová bunda PAPILON-W
  • nepromokavá bunda MAMBA-W
  • ponožky a spodní prádlo
  • a pak samozřejmě nákrčník, čelenka, zimní rukavice, čepice a sluneční brýle

Hygiena:

  • mini šampon, sprchový gel a hřeben na vlasy
  • ručník, kartáček a zubní pasta
  • opalovací krém
  • sprej proti komárům a cestovní lékárnička

Do toho jsem si s sebou brala i foťáky a objektivy. Fotilo se ale příšerně. S tak silným větrem jsem nikdy nebyla schopna stát v klidu a u každé fotky jsem doufala, že nebudou rozmazané. Třetí den mě čekala cesta k ledovci Frances a k vyhlídce Britanico. Počasí se najednou úplně změnilo a já tak můžu jít jen v tričku. V kempu Italiano, které je před výstupem k vyhlídkám, je možnost si odložit batohy, jelikož od ledovce a vyhlídky se jde zpět stejnou cestou a až zase u tábořiště Italiano se odbočuje jinak. Většina tedy odkládá batohy, svačí a k ledovci už pak šlape nalehko. V kempu Italiano si zase beru batoh a pokračuji dál. Ke kempu Frances (jméno jako ten ledovec) je to už jen dva kilometry.

Po sprše a večeři, ač je třeba jen 7 večer, jdu hned spát. První dvě noci v Paine Grande jsem kvůli silnému větru a dešti vůbec nespala. Naštěstí kemp Frances je schovaný více v lese, tak aspoň tolik nefouká.

Den čtvrtý - okolo jezera do kempu Central (15 km)

Probouzím se o dost později, než jsem plánovala. Nějak se mi povedlo ignorovat všechny budíky na telefonu. Rychle tedy snídám a pokračuji zase dál. Počasí je odpoledne úplně nádherné, všichni se po cestě převlékají a šlapou v kraťasech a tričkách. Kupodivu ani moc nefouká, což se v mi v Patagonii zatím nestalo. 

Cesta vede okolo horského jezera a v dáli viditelných zasněžených vrchů. Pořád je na co koukat a co fotit. Odpoledne docházím ke kempu Central, kde budu svou poslední noc v Torres del Paine stanovat. U recepce mají malý bufet a tak se po čtyřech náročných dnech odměňuji kávou a malou čokoládovou sušenkou. Oblast okolo kempu podobná jako na začátku Paine Grande, zase hotel, resort, chatky a hostely. Tato část je totiž turisty úplně přeplněná jelikož se odsud chodí k asi nejslavnějšímu výhledu v celé Patagonii: Las Torres. 

Mnoho turistů zde jezdí jen na jednodenní výlet takže mi je jasné že zítřejší výšlap budu muset podniknout co nejdříve abych se u Las Torres nemusela mačkat s davy turistů. Kluci na recepci mě varují, že zítra má být počasí celý den na nic. Déšť a mlha skoro po celý den. No nic nenadělám, pokusím se i tak vstanout co nejdříve a budu doufat, že nebude moc pršet.

Den pátý - pokus o východ slunce u Las Torres (20 km)

Okolo čtvrté ráno se probouzím a zjišťuji, že neprší a je jasná obloha. Mám to risknout a zkusit jít za tmy a doufat v krásný východ slunce? Dlouho zvažuji jestli chci samotná ve tmě jít trasu a terén, který neznám, nakonec ale sbírám odvahu a jde se! Cesta je skvěle značena i odrazkami (pro východ slunce je Las Torres dost populární), takže se i za tmy dá dobře orientovat.

K mé smůle ale po hodině jasné oblohy přicházejí mraky a déšť. Mezi kempem Central a Las Torres se naštěstí nachází ještě kamp Chileno, kde jsem plánovala, že se při nejhorším schovám. Jdu tedy rovnou tam. Je 6 ráno a v kempu začali podávat snídaně. Jedné ze slečen se ptám, zda si můžu dát kafe a přidat se na chvíli ke snídaním. S dalšími cestovately tedy popíjíme kafe a čekáme až se situace venku trošku uklidní, aby jsme z těch Las Torres taky vůbec něco viděli. Okolo 7 pokračuji dál. Déšť na chvíli přestal a obloha se začíná čistit. Bohužel to dlouho nevydrželo. 

Při posledním výstupu před Las Torres nejenom, že začalo foukat, pršet a příšerně mrznout, on začal padat i sníh. Zima je taková, že mi úplně zamrzl a přestal fungovat foťák. Vzhledem k tomu, že včerejší den jsme šlapali za sluníčka a jen v tričku, mě toto počasí dost překvapuje. Las Torres jsou samozřejmě schované pod hustou mlhou a jediné co vidíme je laguna a sníh. Chvíli s dalšími hikery zvažujeme jestli chvíli zůstat a doufat, že se vyčasí, všem je ale taková zima, že se radši vracíme zpět do kempu za teplou sprchou. 

Hned od kempu jezdí autobusy přímo do města. Je sotva poledne a paní u přepážky mi oznamuje, že jediný lístek, který si můžu koupit je až na 18:30, všechny další busy jsou už vyprodané. Nakonec mi ale radí ať to zkusím stopem. Stopujeme ještě i s jednou horskou průvodkyní a snad za 10 minut nám staví klučina, který v parku pracuje.

Projíždíme parkem a co nevidíme? Pumy! Všechny auta i autobusy rázem zastavují a všichni vybíhají ven a fotí. Pumy jsou v Patagonii dost běžné, ale ne vždy na ně natrefíte. Což je možná dobře, protože nevím co bych dělala, kdyby se na treku vedle mě z čista jasna objevila puma.

Kdy Torres Del Paine navštívit?

Hlavní sezona je od prosince do února, což je v Patagonii považováno za léto (to ale vůbec neznamená že bude pořád teplo a slunečno). Nicméně právě v tomto období navštěvují park stovky turistů denně a jak kempy tak i vyhlídky jsou přeplněné. Mnoho lidí se tak snaží trekovat ať už O trek nebo W trek těsně před sezonou nebo po sezóně. Březen a duben jsou podle všeho skvělé měsíce pro fotografy, jelikož se jedná o období podzimu a příroda hraje oranžovo žlutými tóny. Zároveň už tolik nefouká, ale je o to větší zima. Možnost je projít si treky i v zimě, ale jelikož je to o dost nebezpečnější, je povinné mít s sebou horského průvodce.