Ellie Švrlanská: Města, hory a treky v Andách

"

Otavalo

Severně od hlavního města Quito se nachází Otavalo známé především díky největší tržnici v celém Ekvádoru. La Plaza de Ponchos, kde se trh nachází, v překladu Náměstí Ponč napovídá, co se zde prodává nejvíce. V soboty, kdy je trh největší se z náměstí a okolních ulic stává hotové bludiště plné pestrobarevných látek a nádherného vzorovaného oblečení.

Laguna Cuicocha

Okolo města se navíc nachází mnoho lagun a hor ideálních pro jednodenní trekování. Nejznámější je laguna Cuicocha, která by neměla být tak náročná a tím pádem ideální pro lidi kteří ještě nejsou tolik zvyklí na nadmořskou výšku. V hostelu jsem potkala dva kanaďany, v autobuse jsme k sobě přibrali ještě holčinu z Brazílie a na samotném treku ještě slečnu z Nizozemska. Tak to máme účastníky výšlapu. Během chůze ale moc nemluvíme, sotva zvládáme dýchat. Všichni jsme v Ekvádoru teprve pár dní a i když se laguna nachází jen něco přes 3000 metrů nad mořem, tak nám dává dost zabrat.

Během toho, co sápeme po dechu kolem nás probíhá skupinka ekvádorců s čísly na tričkách. Dozvídáme se, že se zde často běhají okolo laguny závody. No super, tak my se nejsme schopni skoro nadechnout a oni si to tu bezproblémově běhají.

Fuya fuya

Hned na druhý den jsem s mojí novou spolubydlící Martou naplánovala trek okolo Lagunas de Mojanda a výšlap na horu Fuya Fuya. Oproti laguně Cuicocha je tento trek méně známý. Nejezdí tím směrem autobus a taxíky tam z důvodu špatně upravované cesty také nemůžou. My se tam díky majiteli hostelu dostaly malou dodávkou.

S trekama v Ekvádoru mám zatím dost love-hate relationship. Ten výškový rozdíl dává hlavně během prvních pár dní aklimatizace člověku fakt zabrat. Každých dvacet kroků následuje dvou minutová pauza na vydýchání. Mé plíce mě teď zřejmě nenávidí.

Fuya Fuya je v překladu podle místních mraky mraky. Není se čemu divit, jak vrchol hory tak i okolí jezer jsou většinu času pokryté mraky. Takže když se člověk konečně dostane na vrchol, dost pravděpodobně nic moc neuvidí.

Počasí se v okolí Otovala mění z hodiny na hodinu. Chvíli je dost teplo na to mít jen tričko, za dvacet minut se však může tak ochladit, že v batohu hledám bundu a rukavice.

Skvěle se mi osvědčily outdoorové kalhoty BELVELA-W, ve kterých mi díky lehkému a vzdušnému materiálu nebyla nikdy zima ani horko. Zároveň jsou dost elastické na to, aby nebránily v pohybu v horách. Oblíbeným tričkem do větrného nebo chladnějšího počasí se stalo funkční triko s dlouhým rukávem WILLIE-W, které díky materiálu Opti-dry skvěle odvádí pot, takže jsem se během náročnějších úseků cítila pohodlně. Během slunečných dnů byla ideální kšiltovka, během chladnějšího počasí zase čepice TONIA-W.

3 denní trek okolo laguny Quilotoa až do města Sigchos

Trek okolo Quilotoa laguny je pravděpodobně jednou z nejlepších a nejpopulárnějších vícedenních trekových tras v Ekvádoru. Turistické stezky na celé trase se vinou ekvádorskými Andami a spojují řadu venkovských zemědělských vesnic.

Většina turistů začíná ve městě Sigchos a skrze horské vesničky se dostanou až k laguně Quilotoa. Já se to se svým novým trekovým parťákem Andrem rozhodla jít obráceně, a proto máme sraz domluvený u laguny.

Já přijíždím k laguně už o den dříve a díky aplikaci ioverlander jsem našla super místo na postavení stanu přímo s výhledem na lagunu. Jakmile ale vidím nádhernou oblohu plnou hvězd hned schovávám stan a spí se pod širákem! Převlékám se do termo prádla a nasazuji čepici. Zima venku není a ani tolik nefouká, tak by neměl být žádný problém. Ráno se probouzím sice v krásně zahřátém spacáku, nicméně jak spacák, tak i karimatka jsou pokryty námrazou. Jakmile se konečně vyškrábu ze spacáku, zjišťuji, že venku je neskutečná zima a příšerně fouká. V plánu bylo udělat si super kůl fotku, jakože jsem se zrovna probudila na útese s nádherným výhledem. Vzhledem k tomu, že mi prsty modrají zimou, tak nápad hodně rychle zahazuji, rychle fotím alespoň karimatku se spacákem a v batohu hledám rukavice a bundu.

Během čekání na Andreho se schovávám v místní kavárně. Okolo laguny je totiž malinká vesnička plná hostelů, restaurací a obchodů se suvenýry. V jednom z hostelů si nechávám malý batoh s věcmi, které nebudu potřebovat.

Do 70 litrového batohu Biggy si na 3 dny balím: karimatku, spacák, stan, trekové hole, ešus, vařič, filtr na vodu, jídlo na 2 dny (po cestě se dá v místních vesnicích nakoupit) a velkou láhev s vodou. Oblečení beru především teplé: termoprádlo, legíny LIGANO-W, kalhoty BELVELA-W, rychleschnoucí triko LISMAIN-W, tričko s dlouhým rukávem WILLIE-W, péřové bunda PAPILON-W, nepromokavá bunda MAMBA-W a v neposlední řadě také nesmí chybět rukavice, čepice, šátek, spodní prádlo a ponožky.

Okolo 10 ráno vycházíme. Skoro každých deset minut se dělá pauza jednak na vydýchání (přeci jenom jsme v nadmořské výšce 4000 m n.m.) ale hlavně na fotky! Nádherné výhledy jsou úplně všude a do toho je i krásné počasí. Od laguny trek dále pokračuje skrze horské vesničky plné dětí neustále ptajících se, zda jim nedáme čokoládu nebo peníze.

Odpoledne docházíme k městu Chugchilán, kde většina lidí přespává v hostelu. Celý trek se dá bez problému zvládnout bez kempingového vybavení díky hostelům nacházejícím se po celé trase. My ale šlapeme za město k jedné vyhlídce ať máme během večeře výhled na okolní hory a můžeme ze stanu pozorovat západ slunce. Jen škoda, že jakmile jsme se dostali až k vyhlídce, začalo pršet a během chvíle byla všude okolo nás mlha.

Druhý den se šlape přes skalnatou soutěsku až do údolí. U řeky vytahujeme vodní filtry, doplňujeme zásoby vody a já se převlékám ze zimního oblečení jen do trička. V údolí je o dost tepleji a já místo rukavic a čepice hledám v batohu opalovací krém.

Přes noc kempujeme u řeky. Poslední den nás čeká jen pár posledních kilometrů (většina z nich bohužel do kopce) do města Sigchos, kde oslavujeme konec treku zmrzlinou. Autobusem pak přejíždíme zpět k laguně, kde poslední noc kempujeme.

Latacunga a festival Mama Negra

Latacunga je mezi cestovateli známá především jako město ideální pro navštívení národního parku Cotopaxi. Já se ve městě zdržím necelé dva týdny, protože budu v místním institutu pomáhat studentům s konverzací v angličtině.

Při příjezdu zjišťuji, že mám obrovské štěstí, jelikož se zrovna koná festival Mama Negra, tradiční oslava na počest Panny Marie de la Merced, která údajně v roce 1742 zastavila erupci sopky Cotopaxi. V ulicích je celodenní promenáda, všude hraje tradiční hudba a lidé tančí v tradičních kostýmech.

Cotopaxi

Na jeden den vyrážím do národního parku Cotopaxi. Hlavním důvodem návštěvy je pro všechny stratovulkán Cotopaxi. Jelikož očekávám sníh a vítr, oblékám si funkční triko WILLIE-W, bundu ACTIS-W a outdoorové kalhoty NUUK-W. Kalhoty jsou pohodlné a díky softshellovému materiálu teplé. Jediný problém je, že jsem dost malá, a tak musím kalhoty pokaždé u kotníků dvakrát zahnout, což mě ale ve finále v pohybu ani pohodlnosti neomezuje.

Bez vysokohorského průvodce se dá jít až do nadmořské výšky 5000 m n.n., což mám v plánu ještě s několika cestovateli, ke kterým jsem se přidala. Jakmile docházíme k poslední horské chatě, objednáváme si čaj z koky, který pomáhá lépe zvládat nadmořskou výšku. V dřevěné místnosti sloužící jako odpočívárna rázem na zdi vidím obří českou vlajkou, podepsanou všemi, kteří se k chatě dostali. Což znamená, že se tam podepisuji také.

Chimborazo

Aneb nejvyšší hora Ekvádoru jejíž vrchol je díky výskytu blízko rovníku nejblíže slunci. Mým snem už od samého začátku plánování cesty Ekvádorem bylo vylézt až na vrchol Chimboraza. Nicméně expediční skupina, se kterou jsem měla jít jako fotografka změnila datum výstupu na termín, kdy už jsem z důvodu stáže musela být v Peru. Alespoň mám ale důvod se do Ekvádoru vrátit.

Ač ne na vrchol, i tak se na horu Chimborazo vydávám. Bez průvodce se dá vylézt až k hranici 5 100 m n.m. Výšlap to není jednoduchý, okolo sebe vidím mnoho vyčerpaných lidí sedících podél trasy buďto sápajících po dechu nebo s bolestí hlavy. Aklimatizace by se zde rozhodně neměla podceňovat.

Národní Park Cajas

Poslední den v Ekvádoru vyrážím do Národního Parku Cajas, který se nachází v blízkosti města Cuenca. Je zde několik okruhů různých náročností a délek. Pro rodiny s dětmi nebo začátečníky, jsou zde krátké a nenáročné okruhy a pro zkušenější sportovce jsou zde několikahodinové až dvoudenní treky přes vrcholky hor.

V celé oblasti by se mělo nacházet 786 jezer, lagun a rybníků propojených křišťálově čistými potoky. Základem vhodného oblečení jsou proto určitě nepromokavé boty, protože většina národního parku je nasáklá vodou. Zároveň zde dost často prší, takže se vždy vyplatí vzít si sebou nepromokavou bundu.

Z národního parku se vracím do města Cuenca, ze kterého mi jede noční autobus až do Peru!

"