Ellie Švrlanská: Carretera Austral - nejkrásnější cesta v Chile
02. 06. 2023
Carretera Austral - nejkrásnější cesta v Chile
Carretera Austral je název chilské silnice č. 7., která vede z Puerto Montt do Villa O'Higgins na jih v délce 1240 kilometrů. Rozmanité přírodní krásy a národní parky skrývají nekonečné množství příležitostí k táboření a trekingu. Túry do drsných hlubin národních parků, výšlapy na vysoké vyhlídky nad rozlehlou krajinou bujných deštných pralesů, mohutné vodopády, modrobílé ledovce v horách a křišťálově průzračné laguny a jezera. Není divu, že je právě Caretera Austral jedna z nejslavnějších road tripových destinací. Tak jako množství aktivit, které můžete po cestě podniknout, tak je i mnoho možností jak Careterru poznat a procestovat. Karavanem nebo autem, to napadlo asi každého. Nicméně to, že je často k vidění více cyklistů než aut, dává za pravdu, že se čím dál více milovníků cyklistiky vydává na 1240km dlouhou cestu Patagonií. Nicméně i bez auta či kola se dá cesta zvládnout. Mezi městy jsou k možnosti autobusová spojení, nebo můžete jako já (a mnoho dalších baťůžkářů) projet celou cestu pomocí autostopu. Patagonie je obecně považovaná za populární a bezpečnou destinaci pro autostop.
Nenechte se však zmást: Carretera se ze španělštiny sice překládá do češtiny jako silnice, nicméně její hlavně jižní polovina připomíná spíše nezpevněnou polní cestu. Částečně i díky svému špatnému stavu dosáhla Carretera Austral v představách cestovatelů tak vysokého postavení. Nezpevněná, děravá a nesjízdná kvůli přírodním živlům: všechny tyto vlastnosti přispěly k tomu, že se Carretera Austral stala jednou z nejodlehlejších - a tudíž nejlákavějších - cest v Jižní Americe.
Z jihu na sever
Ač většina přijíždí do Patagonie ze severu a podnikají tak cestu z Puerto Montt do O’Higgins, já do toho jdu zase obráceně jelikož jsem se dostala z Argentiny do Chilské Patagonie v jejím nejjižnějším bodě. Po 5 denním trekování v Torres del Paine mě tedy hned čeká cesta na sever. Avšak v této části ne po cestě, ale trajektem!
Trajekt (Puerto Natales - Caleta Tortel)
Z Národního Parku Torres del Paine se dá na začátek Carretery Austral (a obráceně) dostat nejjednodušeji dvoudenním trajektem z Puerto Natales, nebo oklikou přes Argentínu.
Cesta trajektem ale stojí za to! Trajekt totiž projíždí patagonskými fjordy, takže celé dva dny máte z paluby nádherné výhledy. Kapitán navíc často hlásí, kterými oblastmi se zrovna projíždí a co můžeme z paluby vidět. Krom zasněžených vrcholků, majáků a vodopádu jsou třeba k vidění ztroskotané lodě a malé vesničky úplně odřízlé od zbytku světa.
Cestující jsou jak místní, tak i mnoho baťůžkářů a cestovatelů s karavany či hosrkými koly. Zjišťujeme, že většina z nás (kteří nemáme kolo ani auto) má dost podobný plan: stopovat přes Patagonii na sever. No jo, jenže cesta na sever vede opravdu jen jedna a podle místních už je konec sezóny a aut tolik nejezdí. Vtipkujeme o tom, že se z nás za pár dnů stane z přátel konkurence protože se všichni budeme bít o to jedno jedoucí auto.
Caleta Tortel a Villa O’Higgins
Okolo 3 ráno se vyloďujeme v malém přístavu Tortel. Nikdo z nás nemá ponětí o tom, kde budeme nocovat. Ubytování jsme nikdo nerezervovali, jelikož trajekty mají často i několikahodinové spoždění a přijíždějí až and ránem. Místní jsou na to zvyklí a tak často čekají u přístavu a nabízejí unaveným cestovatelům ubytování.
Postarší pán stojící u východu z přístavu oznamuje, že můžeme kempovat u něj. Největší překvapení večera přichází ve chvíli, kdy zjišťujeme, že pán si vytvořil kemp přímo v obýváku. V dolním patře prý musíme postavit stan ale v horním obýváku nám stačí spacáky. Kempuje nás tam přes 20 lidí. Ač jsme všichni unaveni, s údivem zkoumáme toto netradiční pojetí kempu a pozorujeme ostatní jak staví stany.
Ráno se probouzíme do mlhavého a deštivého počasí. Tortel má velmi magickou atmosféru, malá vesnička na vodě obklopena horami, ostrovy a hustou mlhou. Klasické ulice jsou zde nahrazeny dřevěnými chodníky nad vodou a místo aut zde každý vlasntí loď.
Na konci přístavu začíná silnice. Mnoho aut zde ale nejezdí. Začátek cesty tedy bereme autobusem. Většina z nás kupuje lístek do města Cochrane, tedy směrem na sever. Někteří ale vyrážejí ještě o kousek na jih do Villa O’Higgins, což je oficiální konec/začátek Carretery Austral.
Rio Baker & Národní Park Patagonia, Cochrane
Prvním větším městem, které navštěvuji je Cochrane, výchozí bod pro návštěvu národního parku Patagonia. Park nabízí několik skvělých jednodenních i vícedenních túr - návrhy tras a dokonce i mapy najdete na velmi informativních webových stránkách parku. Jak cesty tak i kempy jsou zde nádherně udržované a celý park působí o dost klidněji a přirozeněji než turistami přeplněný Torres del Paine. Navíc jsou zde dost často k vidění pumy. Podle místních jsou neškodné a na lidi zvyklé (což jsem jim měla problém věřit).
Hlavní sezóna v Patagonii je od prosince do února. Ač se jedná o období léta, počasí bude i tak nevyspytatelé a dost větrné. Základem by mělo být oblečení odolné proti větru a dešti.
Co bych určitě doporučila je jak před samotnou cestou tak i před trekováním, si hlídat předpověď počasí. Podmínky se dokáží rychle změnit a treky se během chvíle mohou stat těžko zdolatelnými. Většina národních parků často I některé trasy z důvodů dešťů uzavírá, stejnětak i Carretera Austral může být několik dnů neprůjezdná.
Rio Baker, protékající touto oblastí, je považována za řeku s největšími peřejemi v zemi, a proto je také velmi vhodným místem pro rafting.
V Chochrane poprvné vidím kolik lidí stopuje. Občas to někteří po několika neúspěšných hodinách vzdávají. Důvodem ani tak není nedostatek aut jako spíš to, že často stopoují dvojice nebo skupinky, což je o dost složitější, protože ne vždy auta staví pro více lidí. Já jsem na to sama, takže to jde o dost lépe a rychleji.
Puerto Rio Tranquilo a Mramorové jeskyně
Puerto Rio Tranquilo, které leží přímo na břehu druhého největšího jezera v Jižní Americe, je alespoň jednodenní zastávkou pro každého, kdo Carreterou projíždí. Místo je známé svými mramorovými jeskyněmi, kam každodenně kajakují stovky návštěvníků.
Místo je to opravdu unikátní ale zároveň i velmi populární. Chcete-li si bez davů kajakem dopádlovat až k jeskyním a mít i tu možnost poklidně pádlovat skrz ně, doporučuji vyrazit na východ slunce. V Rio Tranquilo je nespočet sprostředkovatelů těchto kajakových zážitků, nicméně snad jen dvě společnosti nabízejí plavbu a návštěvu jeskyní takhle brzo.
V šest ráno se tedy probouzím a vylézám ze stanu v jednom z mnoha kempů v okolí Rio Tranquilo. Hlavně a rána a večery jsou v Patagonii obzvlášť mrazivé. Krom mé oblíbené čepice TONIA-W, na sebe vrstvím I mikinu JUNIE-W, péřovou bundu PAPILON-W a nepromokavou bundu MAMBA-W. Mám obrovské štěstí, včera pršelo celý den ale dnešní ráno je na kajakování na jezeře jako dělané!
Exploradores Glacier
Druhou atrakcí, kterou byste si v okolí Puerto Rio Tranquillo neměli nechat ujít, je prohlídka ledovce Exploradores v národním parku Laguna San Rafael. Tato jednodenní túra vyžaduje fyzickou zdatnost, ale stojí za to. S pomocí maček se vydáte po ledu a přes působivé ledovcové jeskyně.
Z Rio Tranquilo opět varážím stopem. Jak jsem na začátku zmiňovaola, Carretera Austral není vždy zpevněná. Hlavně v jižní části spíše připomíná polní cestu než opravdovou silnici, což je alespoň v mém případě nervydrásající, jelikož auta zde jezdí tak maximálně 30 kilometrů za hodinu, takže když mi google tvrdil, že se za 3 hodinky dostanu do Puyuhuapi, tak to díky stavu silnice bylo tak dvakrát delší.
Cerro Castillo
Careterra Austral je obklopena mnoha národními parky. V Cerro Castillo je obzvlášť doporučován vícedenní trek procházející okolo lagun, ledovců a vodopádů. Okruh má něco málo přes 50km a doporučeny jsou nejčastěji 3 až 4 dny a plné vybavení (jsou zde pouze možnosti kempování na divoko). Výchozím bodem treku je "Horquetas Grandes" a příslušné informace jsou k získání v Coyhaique.
Pokud je však, jako v mém případě, opravdu deštivo, trek se z důvodu bezpečnosti uzavírá.
Visutý ledovec v národním parku Queulat
Národní park se nachází u zálivu Puyuhuapi, který je sám o sobě krásným místem pro několika denní zastávku. V paku jsou k využití dva kempy, jeden přímo u vstupu, kde jsou ale jen malé přístřešky pro stany. Druhý kemp je pak už přímo v parku a dají se zde krom míst pro stan pronajmout i chatky.
V národním parku Queulat se můžete vydat na výšlap k vyhlídce na ledovec Ventisquero Colgante (Hanging Glacier), v překladu Vistutý Ledovec. Který opravdu jako by visel mezi skálami and jezerem. Cesta k vyhlídce trvá přibližně tři hodinky. Alternativou je výlet lodí po jezeře, díky čemuž se dostanete přímo pod ledovec.
V národním parku pozdávám jak moc se příroda od začátku Carretery změnila. Z původní drsné a větrem ošlehané Patagonie se nyní stává deštný prales mírného pásma. Nutné podotknout, že počasí se mi pořád nezlepšilo. V noci kempuju za příšerného deště a bouřky. Ráno, i když na chvíli pršet přestalo, šlapu pro jistotu k ledovci v nepromohavé bundě MAMBA-W.
Chaiten
Za deště stopuji dál, čož nepovažuji za zrovnaa dvakrát příjemné. Autobusy tudma však jezdí jen málo a tak mi nic jiného nezbývá. Naštěstí oba mé batohy BIGGY 70l a ROLLER 40l, mají k dispozici i pláštěnku. Staví mi kluci ze spojených států mířící, stejně jako já do Puerto Montt. Tak to vypadá, že budu mít na celý zbytek Carretery Austral společnost. Cestou vídáme nespočet cestovatelů stopujících za příšerného deště a doufáme, že je brzy taky někdo sveze. Večer dorážíme do městečka Chaiten, kde se snažíme najít hostel na přespání. Stejně jako v předešlých městech, to nějakou dobu trvá, jelikož je mnoho z nich plných.
Fjordy na severu a Národní Park Pumalin
Mezi městem Puerto Montt a Chaiten, je potřeba překonat tři dlouhé přejezdy trajekty, a to přes fjordy Patagonie a její deštné pralesy mírného pásma v národním parku Pumalin. Národní Park Pumalin je jedním z prvních ochranářských projektů Američana Douglase Thompkinse, který v této oblasti vykoupil obzvláště rozsáhlá území, aby je dal pod ochranu.
Alternativou je místo Carretery Austral s třemi přejezdy, mít cestu trajektem jen jednu a to přímo z Chaiten do Puerto Montt (a obráceně).
