Adéla Voráčková: Pohádkové Himaláje

14. 03. 2023

Nepál je země s nejmilejšími lidmi, s nejvyššími kopci a s pohádkovými jaky. Kdo nebyl, musí se jet podívat na tu nádheru!


O této zemi jsem slýchávala mnoho let od svého otce, který zde několikrát byl, zúčastnil se i v roce1989 vodácko-horolezecké expedice, kde sjížděli řeku Kali Gandaki. Obývací pokoj v domě, kde jsem vyrůstala, zdobí plno suvenýru i nábytku právě z Nepálu. Vtipné bylo, že když jsme procházeli místní stánky se suvenýry, tak tam stále nabízeli to samé zboží co před 25 lety, takže jsme nic moc nenakoupili.

Svatební cesta nebo soustředění?

Plánovaný výlet - tréninkové soustředění se spojil a po svatbě z něj vznikla svatební cesta. Trek byl plánován na 16 dnů, kde bonbónkem byl výstup na Lobuche East 6119 m n. m. Na cestu jsme se vydali s horoznalci a profíky Honzou Trávníčkem, jeho Miri a nepálskou agenturou 14 Summits. Byli jsme skupina 14 lidí + 4 profíci a hrstka nosičů. Konečně přišel ten den, kdy jsme se vydali na cestu za Velikány!

Přílet a začátek tripu

První hodiny byly celkem divoké, podvečerní přílet, poté domluvit vše potřebné, nakoupit a druhý den ve 3 ráno se vydat na cestu autem k malému letišti, kde mezi serpentinami křičím stop a trošku si ublinknu. Na letiště dorazíme lehce po 8 ranní, do malého letadla se však dostáváme až okolo 14 hod. Letadlo nás po chvílí vysadí v Lukle 2800 m n. m a dovolená může začít.

Celý týden mi srdíčko plesá krásou okolo, nevím zda se mám dívat dopředu, vlevo, vpravo, dokonce i pohled zpět je krásný . Sluníčko svítí a na trase potkáváme krom lidí i průvody místních polokráv a mul a já žasnu nad tím jak elegantě, s nákladem přechází jednotlivé nerovnosti terénu (schody, kameny a vysuté mosty ). Čím výše jsme, dostáváme se mezi místní zvířecí smetánku jaka . V hlavě mam plán na důchod…budu žít v Himalájich, dovezu si pár bizonů a společně s jaky budeme chodit mezi velikány s nákladem ! Tom bude dělat průvodce nebo pilota! Ať už to je!!!

Pozoruhodné je taky sledovat nosiče, tady se věci netahají zády, ale hlavou…nosí tady ženy/muži/mladí/staří…Obutí jsou do obyčejných tenisek nebo sandálů, je jim jedno jestli je to rovina nebo strmý svah, prostě jdou a působí spokojeně. Takže už nebudu odsuzovat městské lidi na českých horách, co mají na nohách prapodivnou obuv. Další zajímavým vjemem je, že se zde topí „kravskýmy“ usušenými lejny, hovno dobře hoří. Stoupáme výše , jeden velikán střídá druhého, Ama Dablam je stejně oku nejvíce líbivý. Došli jsme na vrchol Gokyo Ri 5350 m n.m. a velikání Everest a Lhotse, Cho Oyu vypadají celkem jako příjemné a né moc velké kopečky, bohužel ten den je vidím naposled…

Navštívil nás vir

Ve skupině se střída nálada, jeden den se cítí hůř ten a druhý zas onen, můj Tom je furt plný sil, ale mě v Gokyo začíná večerní kašlík, který ne a ne ustupovat…Ano, nachladila jsem se asi předevčírem, kdy jsem běhala v 3°C venku v sandálech, ale to jen proto, že jsem náhodou narazila na jačí roztomilá miminka, v tu chvíli mi bylo srdičko spokojené, chyba! Druhá noc je ještě horší a ráno se rozdělujeme na dvě skupiny.

Já se rozhodnu dále pokračovat po „vrstevnici“ s menší skupinkou a ostatní pokračují hurá výš, přiblížit se k Lobuche East. Cestou společně s Jirkou, jsme marní a Miri nám volá vrtuli, ve výšce 4400 m n. m. se nejsme schopni uzdravit, trek musí pokračovat bez nás. Ach jo, nakonec jen 7 dní v pohádce... My lehneme do místního špitálu, kde mi tečou chvíli slzy tím, že už hory neuvidím. Já mam horečku a kašel -chřipka, 3 noci propotím, uznávám, že jsem opravdu nemocná. Jirka má výškovku, takže večer už mu je hej. Další 3 dny k nám pomalu dorazí vrtulí další 3 lidé, kteří mají chřipku, včetně mého manžílka Toma.

Ve finále nás tam všechny prohnal nějaký místní vir, někdo jej přečkal statečně v horách někdo kašle doteď, prý letos na podzim řádila údolím nějaká chřipka a dost lidi bylo stáhnuto vrtulníkem. V ČR téměř všichni nasadili ATB. K vrcholu Lobuche se dostávají jen 3 z 14 + guidové.

Poznat Nepál

Po 4 dnech na lůžku jsem propouštěná a dovolená pokračuje, navštívíme opičí chrám plný opic, vyjedeme na vyhlídku nad město lanovkou, kde vidíme pomocí dalekohledu i Annapurnu, Everest a další, pozorujeme místní lidi, jak se baví natáčením videí na Tiktok a poté skoro džunglí scházíme dolů. Navštívíme místní ZOO, kde si sáhnou na hrocha, koukáme na zajímavou podívanou se slonem, kdy ošetřovatel bere jedno dítko za druhým a dotýká se s ním hlavou slona (nejspíše nějáký náboženský rituál). Další den jedeme raftovat s nepálci na Bhotekoshi. Dozvídám se, že Nepál je oblíbenou destinací i pro vodáky.

Poslední den se již opět všichni setkáme a navštívíme krom různých památek, kterých je v Káthmándú opravdu hodně (stúpy, Ameideva Budha…). Zaujalo mě místní pohřebiště hinduistů Pashupatinah, kde vidíme téměř celý proces zvláštního pohřbu. Kde se mrtvola umývá v místní řece, následně zasypána květy, spaluje a sype do řeky, která se vlévá do Gangy.

Shrnutí

Nepál je zajímavá země, kdy lítost z chudoby a chaosu vám vymažou úsměvy nepálců. Žijí tu v harmonii, symbióze se zvířaty, doprava je šílená, ale mají v tom svůj systém a prý nehod je minimum. A toď konec z líbanek s Tomem.

Podrobnosti tripu

Trip u mě vypadal následovně:

Lukla 2 860 > Phakding 2 610 > Namche Bazar 3 400 >  Khumjung+4 100 aklimatizace > Machermo 4400 > Gokyho 4750 > Dragnag 4700 > Thare 4400 > Káthmandú

Poznámky pokud plánujete Nepál:

  • Soukromá nemocnice v Káthmándú je celkem na úrovni, hezky se o vás starají a dávají dobré jídlo. Takže nezapomeňte na POJIŠTĚNÍ, ať se v případě problému proletíte vrtulí a dostane se vám kvalitní péče.
  • V Nepálu buďte radši vegeteriánem, v posvátných horských údolích se prý zvířata nezabijí (jsou Budhistická), maso se prý tahá někde ze spodních vesnic.
  • Místní hory působí velice přátelsky, perfektně zde fungují mapy z MAPY.CZ, treky vedou většinou přes řadu vesnic, kde vám nabídnou za levno ubytování a nocleh. Jen pozor na aklimatizaci s výškou! Tělo opravdu funguje jinak…
  • Je jedno jestli si mladý, starý, trénovaný nebo jen občasný turista, základní treky s dobrou aklimatizací zvládne každý. Ve 4 800 m n. m. jsme potkali spokojené asi evropské důchodce cca 70 let, jak s úsměvem a plných sil hráli při večeři karty.
  • Dal Báth a Sherpa Stew jsou jídla, která vám přidávají dokud neřeknete stop, a jsou fakt dobrá. :)

Co jsem nosila?

Byla jsem v Kilpi! Od ponožek, přes kalhotky, brýle a batoh až k zimní bundě!

  • KARANG - super zateplené legíny, které jsem si zamilovala, když bylo větrno
  • ROLLER 40 - batoh, do kterého se vleze i spacák, super vymyšleny kapsy a ta modrá barva je úžasná!
  • DEVINE - rukavice, po dlouhé době mi bylo v rukavicích teplo a syntetická kůže na povrchu zvládne i “kapky”z nosu, které v zimě mám
  • NELIA - kalhotky, které ani nevíte že máte na sobě, pod legínami nejdou vidět
  • CAROL - příjemné líbivé triko, které zahřeje
  • NINJA - top produkt! Zahřeje a to i když jo fouká a to díky přidané “kapuci a nákrčáku” :)
  • ACTIS - pěkná a pohodlná bunda, která byla plně dostačující až do 5 tis :)
  • NUUK - trekové kalhoty, moje první a mile mě překvapily jak jsou příjemné a pohodlně se nosí
  • RINTA a WINIE - podprsenky, které perfektně padnou

To vše se parádně osvědčilo. Děkuji, že můžu být součástí této značky.

Poděkování

Děkuji super partě, se kterou jsme byli, naším osobním strážcům Honzovi Travníčkovi a Miri! Super společnosti 14summits a jejím guidum Onchuovi a Sabinovi.