Jaké je to v pozadí velkých závodů?

"

Závodní akce typu městských běhů, půlmaratonů, maratonů, bikových maratonů či horských běhů anebo běžkařských laufů jsou v současné době veřejností velmi oblíbené a žádané. Účastníci jsou ochotni zaplatit nemalé peníze za možnost startu s číslem té či oné akce, ale také se mnohdy po závodě netají kritikou vůči organizátorům, že nefungovalo to či ono. Většinou kritizují ti, co z nějakého důvodu neuspěli – nenaplnilo se jejich výsledkové očekávání, a to nehledě na to, jestli kritizovaný nedostatek měl či neměl přímý vliv na jejich „neúspěch“, či za to mohla jednoduše momentální indispozice organismu, defekt, či špatně nastavené výkonnostní cíle a od nich se odvíjející očekávání. Organizátoři tak musí myslet opravdu na vše, předvídat počasí a někdy i věštit z křišťálové koule…

Už jsem se párkrát nachomýtla do organizačních týmů akcí typu Zlatá Tretra, SP v biatlonu apod. Nicméně dokud si člověk nevyzkouší mít na sobě zodpovědnost, snaží se možná si to představit, ale nemá danou zkušenost. Zkušenost je totiž sice sdělitelná, ale nepřenosná.

Charitativní Běh Dobrého Draka

I „hurá“ akce typu charitativní Běh Dobrého Draka chce naplnit očekávání příchozích. Jenže když se jedná o první ročník, nikdo neví, kolik lidí přijde vybraného hendikepovaného účastníka podpořit. Už dávno neplatí, že se prostě sejde pár lidí, zazávodí si a zase se poklidně rozejdou domů. Pro každou akci organizátor potřebuje zařídit nespočet různých věcí: od povolení majitelů pozemků, kudy závod povede, až po odbor životního prostředí příslušného úřadu, nedej bože, když si člověk vymyslí atraktivní lokalitu chráněné oblasti, národního parku apod. Nedílnou součástí organizace jakékoliv akce je v současné době marketing, správa webu, sociálních sítí apod. Další úskalí je občerstvení – každý kuchař, podnik, kdokoliv, kdo má nějaký catering zaštítit, chce znát hrubý počet porcí, které má připravit. Ale jak má organizátor říci počet porcí, když neví, kolik lidí přijde? Prostě to odhadne, tipne, věští z křišťálové koule. Když vám někdo propůjčí / pronajme jakési zázemí, anebo si jej organizátoři vytvoří z „party“ stanu, je dalším problémem většinou sociální zařízení či odvoz odpadků.

A pak přichází na řadu vlastní závod: značení tratí, aby nikdo nezabloudil, a také jejich odznačení a sběr příp. odpadků po závodnících, kontroly na trati, časomíra, výsledkový servis, zázemí startu a cíle, organizace parkování atp. Takže organizátoři se zpravidla nějakou dobu před a mnohdy i po akci moc nevyspí.

Jsem ráda, že jako ambasador sportovní značky KILPI jsem mohla požádat firmu o podporu, a to jak materiální (ceny pro účastníky či drobné vybavení pro organizátory), tak i marketingovou. Děkuji velice za podpoření akce, o které jsme měsíc před uskutečněním nevěděli, jestli přijde 30 lidí nebo 50  nebo vůbec nikdo. Nakonec dorazilo úctyhodných 140 závodníků a pro paní Ivetu se nám podařilo získat 50 000 Kč. Sen paní Ivety, která po operaci hlavy skončila na vozíku, je opět „lyžovat“! A tak byl náš cíl pomoci jí tento sen - naučit se jezdit na monoski - splnit.

NOVA CUP

Dlouholetý kamarád Véna Hornych mě oslovil, jestli bych mu v letošním roce nepomohla se značením tratí pro NOVA CUP – seriál bikových maratonů. Jasně, proč ne. Véna je mezi bikery pověstný těžkými technickými tratěmi, na kterých chce udržet pravý mountain biking, a také chce české maratony přibližovat zahraničním, především alpským podnikům, na nichž není výjimkou převýšení nad 3 500 m na 100 km. Vymyslet trať není jen si sednout nad mapu a prstem ukázat, kudy se pojede. Opět je třeba jednat s úřady, mnohdy i zahraničními, když trať překračuje hranice státu, a rovněž je nezbytné danou trasu znát v kontextu, tudíž ideálně ji mít projetou na vlastní kůži. A tak jsme při plánování trasy na Dolní Moravě projeli celou krátkou trasu a 20. až 70. kilometr dlouhé trasy (video). Pak člověk ví, kam umístit občerstvovačky, kam dojede autem, teréňákem, 4kolkou a kam bude muset po svých nebo na kole. Na základě toho lze odhadnout, kolik času bude potřeba na to, aby vše bylo dokonale a precizně označeno včas. Značit cyklistický závod je úplně „jiný sport“ než značit charitativní běh; na kole se jede kalup, skoro se letí, tudíž „značeního“ musí být mnohem víc, než při běhu, kde navíc většina účastníků nijak zvlášť nezávodí.

Při značení tratě 1. letošního Nova Cupu v Hradci Králové se mě Véna zeptal: „Umíš na 4kolce?“ „Ne,“ zněla odpověď. Okamžitě se mi dostalo ujištění: „To nevadí, to se naučíš.“  A za půl hodiny jsem už kočírovala tuhle mašinku cestou necestou, přes kořeny, kameny, abychom označili, co bylo potřeba. Druhý den mě posadili za volant teréňáku, prý jako křehká blondýna budu víc řídit v teple za volantem a kluci budou seskakovat ze stupačky na kouli auta a věšet šipky. A tak přišel moment, kdy Véna strčil hlavu do okýnka a povídá: „Teď to bude trochu z kopce, tak si tam dej za jedna a jeď koly mimo ten rigol…“ Jenže Vénovo „trochu“ je pro většinu smrtelníků trochu víc; při jízdě na kole v opačném směru jde zhruba o hranici, kdy je kopec ještě reálné vyjet. Jindy jsme zase dojeli pod kopec, kde skoro končila cesta, a Véna povídá: „Tady jedem nahoru do kopce, tak si zatoč, srovnej si to a pak zastav, zařaď čtyřkolu – tou druhou pákou až dopředu – a jeď až nahoru. Asi tam budou pařezy, tak na nich nezůstaň viset a zkus se vejít mezi ty stromy…“ A když leží strom přes cestu? Tak prostě vezmeme do ruky motorovku, přeřízneme a odklidíme jej. A co třeba když je potřeba odbočit z cesty do lesa? To na pořad přichází motyčka a hrabičky a prostě vytvoříme nový trailík. Vše ale v souladu s povoleními od příslušných orgánů.

A kdybych náhodou měla být nevyužitá? Tak kromě odznačování tratě a s tím spojeného sbírání odhozených odpadků po závodnících, ale i odpadků „cizích“, vozíme kameramany či fotografy na ta nejexkluzivnější místa, aby měli dokonalé záběry. Při závodě ve Stolových horách jsem byla požádána i já, abych vzala do ruky během závodu velký foťák (fotky z Nova Cup Stolové hory). A nutno podotknout, že práce fotografa v terénu není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Být v pozadí velkých závodů je skvělá zkušenost, a když je partnerem Kilpi, dává mi to ještě větší smysl. Při značení tratí pro Nova Cup se v chladných dnech neobejdu bez Kilpi Adventure a Kilpi Gironavest, při závodě ve Stolových horách bylo zapotřebí nepromokavého oblečení, tedy Kilpi Metrix byl ideální, stejně jako kalhoty Kilpi Nuuk. Jako spodní vrstva mi velmi dobře slouží buď Kilpi Jager, vlněný rolák anebo bambusový Kilpi Nixtop. Na Dolní Moravě se hodily volné cyklokraťasy Kilpi Trackee, neboť jsme se na velké části trasy nedostali autem a bylo potřeba jet na kole nebo běžet po svých. Vždy mám také v kapse přibalenou bundu Kilpi Hurricane, Airrunner anebo Rainar, podle typu aktivity, „velikosti“ zimy a pravděpodobnosti deště.

"