Škola lyžování


MANIPULACE, OBRATY, VÝSTUP



JÍZDA V PLUHU, ZASTAVENÍ



OBLOUKY V PLUHU

Účel oblouku/cvičení:

  • pochopení základních principů zatáčení a vedení lyže
  • nácvik a držení základního lyžařského postoje
  • regulace rychlosti jízdy
  • přenášení hmotnosti těla z lyže na lyži
  • vertikální pohyb
  • postavení lyže na hranu

Terén:

  • mírně strmý svah

Popis:

Oblouky v pluhu jsou jedním ze základních prvků při výuce lyžování. Při správném provedení nám umožní pochopit, jak vlastně lyže fungují, jak zatáčejí a proč, a také nám umožňují regulovat rychlost jízdy.

Oblouky provádíme v tak pomalé rychlosti - kdy jsme schopni vnímat všechny naše pohyby, nebo pokyny instruktora jedoucího vedle nás nebo před námi.

Fáze provedení: zahájení oblouku provádíme šikmo svahem (po vrstevnici). Lyže máme postavené v pluhovém postavení - špičky lyží držíme blízko u sebe a patky naopak ve větší vzdálenosti od sebe - tvar lyží při pohledu na lyžaře zepředu připomíná “šipku”. Takto postavené lyže držíme po celou dobu jízdy.

Oblouk zahajujeme postupným zatížením budoucí vnější lyže (spodní), postavením této lyže na vnitřní hranu a plynulým pohybem těžiště dolů a kolene dopředu a dovnitř tvořeného oblouku. Vnitřní lyže (horní) je odlehčená.

Přechod do dalšího oblouku provedeme po průjezdu ze spádnice do vrstevnice, kdy plynulým pohybem odlehčíme zatížení vnější lyže a postupně zatěžujeme lyží vnitřní, která se nám v přechodové fázi natáčí do následujícího oblouku a stává se lyží vnější.

Nejčastější chyby:

  • vysoká rychlost lyžaře
  • nevhodně zvolený terén k nácviku
  • sjíždění lyží k sobě (nedokonalé držení pluhového postavení)
  • přizvedávání vnitřní lyže

OBLOUKY Z PŘÍVRATU VYŠŠÍ LYŽE

Účel oblouku:

  • regulace rychlosti jízdy
  • přenášení hmotnosti těla z lyže na lyži
  • vertikální pohyb
  • postavení lyže na hranu
  • přechodová fáze směrem k paralelním obloukům

Terén:

  • mírný až středně strmý svah

Popis:

Oblouky z přívratu vyšší lyži slouží jako přechodová fáze ve výuce směrem k paralelnímu oblouku. Také nám umožňují zvládnutí náročnějších sněhových a terénních podmínek. Přívrat nám usnadní přechod lyží přes spádnici a zároveň dokážeme regulovat rychlost jízdy. Oblouky se běžně využívají za obtížných sněhových podmínek, špatné viditelností, při jízdě se zátěží, ale také např. při svozu raněného.

Fáze I. - zahajujeme šikmo svahem, kdy vysouváme patku vyšší lyže do přívratu a zároveň plynule provádíme mírný vertikální pohyb směrem nahoru. Lyže se díky odlehčení narotují do následujícího oblouku (do spádnice).
Fáze II. - následně začínáme přenášet váhu na lyži vysunutou do přívratu (na budoucí vnější lyži), postavením této lyže na vnitřní hranu a plynulým pohybem těžiště dolů a kolene dopředu a dovnitř tvořeného oblouku.
Fáze III. - po projetí spádnice přisuneme odlehčenou vnitřní lyži k lyži vnější do paralelního postavení. Toto se děje za stálého snižování těžiště těla (vertikální pohyb směrem dolů) až do nejnižší polohy.
Fáze IV. - zahájíme zdvih těžiště, lyže po odlehčení přestanou zatáčet a zahajujeme následující oblouk opětovným vysunutím vnitřní lyže do přívratu.

Nejčastější chyby:

  • záklon lyžaře neboli těžiště posazené příliš vzadu
  • nesprávná synchronizace dolních končetin v průběhu oblouku
  • nedostatečné zatížení lyže v přívratu
  • brzké sjíždění lyží do paralelního postavení
  • příliš široké nebo úzké provedení přívratu

ZÁKLADNÍ PARALELNÍ OBLOUK

Účel oblouku:

  • točení a vedení obou lyží v paralelním postavení a držení základního sjezdového postoje
  • správné zvládnutí je nezbytné pro další lyžařský vývoj

Terén:

  • mírný až středně strmý svah

Popis:

K základnímu paralelnímu oblouku se dopracujeme díky obloukům z přívratu vyšší lyži a zvýrazněním vertikálního pohybu. Postupným odbouráváním přívratu plynule dokážeme přejít k paralelnímu vedení lyží. Postupně přidáváme zapíchnutí hole - nejdříve však po dokonalém zvládnutí průjezdu obloukem bez použití holí.

Oblouk zahajujeme po spádnici, šíři lyží udržujeme v šířce pánve a oblouk je v průběhu celé jeho fáze smýkaný a obě lyže jsou v neustálém kontaktu se sněhem.

Oblouk může měnit svou podobu vzhledem ke sklonu svahu, povaze sněhové podložky a rychlostí jízdy. S přibývající jistotou v provedení oblouku zvyšujeme rychlost jízdy a tím i dynamičnost provedení.

Fáze I. - oblouk zahajujeme po spádnici, přenesením hmotnosti těla na budoucí vnější lyži, postavením této lyže na vnitřní hranu a plynulým pohybem těžiště dolů a kolen dopředu a dovnitř tvořeného oblouku. Díky výraznějšímu vertikálnímu pohybu dochází k zalomení trupu a posunutí těžiště lyžaře mimo lyže.
Fáze II. - v okamžiku ukončení vertikálního pohybu směrem dolů, okamžitě zahajujeme vertikální pohyb směrem nahoru, tím dostaneme těžiště zpět nad lyže, lyže se dostávají do přechodové (neutrální fáze) kdy lyže netočí. V této fázi rovněž zahájíme vykývnutí hole vpřed.
Fáze III. - jakmile je vertikální pohyb směrem nahoru ukončen, zapíchneme hůl. Těžiště těla je v tuto chvíli nad lyžemi a plynule přecházíme do dalšího oblouku se shodným průběhem.

Nejčastější chyby:

  • záklon lyžaře neboli těžiště posazené příliš vzadu
  • nedostatečné zatížení vnější lyže
  • nesprávná synchronizace práce dolních a horních končetin
  • přizvedávání vnitřní lyže
  • příliš úzká, nebo široká stopa

ZÁKLADNÍ + STŘEDNÍ PARALELNÍ OBLOUK



VLNOVKA + ZÁKLADNÍ CARVINGOVÝ OBLOUK



SPORTOVNÍ CARVINGOVÝ OBLOUK, KRÁTKÝ POLOMĚR

Účel oblouku/cvičení:

  • dynamické a sportovní pojetí jízdy
  • oblouk vyjetý po hranách se středním až dlouhým poloměrem zatáčení
  • posunutí lyžařských dovedností na vysokou úroveň

Terén:

  • mírný, středně strmý až strmý svah

Popis:

Carving oblouk je dnes vnímám jako základ sportovní jízdy za různorodých podmínek. Díky výraznějšímu krojení lyží, jejich rozmanité geometrii a konstrukci dokážeme jízdu vést celou čistě po hranách. (za určitých podmínek, které se rozšiřují s nabytím větších dovedností)

Tzn., že Carving dnes chápeme jako vyjeté oblouky po hranách, kdy jejich podobu přizpůsobujeme vzhledem ke sklonu svahu, náročnosti terénu a rychlosti jízdy.

Na mírných svazích se jedná o oblouky otevřené s delším poloměr, vyjeté čistě po hranách bez výrazného vertikálního pohybu a použití holí - nízká dynamika pohybu.

S postupným zvýšením strmosti svahu, přidáváme na dynamice pohybu, zvyšujeme rozsah vertikálního pohybu s výraznějším tlakem na lyže, zalomením trupu a případnou prací holí pro udržení správného rytmu jízdy.

Oblouk zahajujeme po spádnici, minimální šířku stopy udržujeme v šířce pánve, následně se šíře stopy rozšiřuje vzhledem k rychlosti jízdy a sklonu svahu. Lyže jsou ve stálém kontaktu s podložkou.

Oblouky můžeme vést od krátkých až po dlouhé, a to vzhlede ke sklonu svahu a náročnosti terénu.

Fáze provedení: pohybem kolen šikmo v před zatížíme lyže v přední části a současně je stavíme na hrany. V průběhu oblouku snižujeme těžiště, čímž zvyšujeme tlak na lyže a na hrany, rovněž zvyšujeme míru hranění a dochází k zalomení trupu. Na konci oblouku postupně uvolňujeme tlak do lyží zvyšováním těžiště (při zvýšení těžiště nesmí dojít k výraznému odlehčení lyží a tím ztrátě kontaktu lyží s podložkou) a překlápíme lyže přes plochu skluznice na opačné hrany. Dále napojujeme oblouky ve shodném provedení.

Nejčastější chyby:

  • záklon lyžaře, neboli těžiště posazené příliš vzadu
  • jízda po vnitřní lyži
  • nedostatečně dynamické přehranění lyží v oblouku
  • příliš úzká stopy
  • jízda ve smyku v určitých fázích oblouku

STŘEDNÍ CARVINGOVÝ OBLOUK



SPORTOVNÍ CARVINGOVÝ OBLOUK, STŘEDNÍ AŽ DLOUHÝ POLOMĚR

Účel oblouku:

  • dynamické a sportovní pojetí jízdy
  • oblouk vyjetý po hranách se středním až dlouhým poloměrem zatáčení
  • posunutí lyžařských dovedností na vysokou úroveň

Terén:

  • mírný až středně strmý svah

Popis:

Carving oblouk je dnes vnímám jako základ sportovní jízdy za různorodých podmínek. Díky výraznějšímu krojení lyží, jejich rozmanité geometrii a konstrukci dokážeme jízdu vést celou čistě po hranách. (za určitých podmínek, které se rozšiřují s nabytím větších dovedností)

Tzn., že Carving dnes chápeme jako vyjeté oblouky po hranách, kdy jejich podobu přizpůsobujeme vzhledem ke sklonu svahu, náročnosti terénu a rychlosti jízdy.

Na mírných svazích se jedná o oblouky otevřené s delším poloměr, vyjeté čistě po hranách bez výrazného vertikálního pohybu a použití holí - nízká dynamika pohybu.

S postupným zvýšením strmosti svahu, přidáváme na dynamice pohybu, zvyšujeme rozsah vertikálního pohybu s výraznějším tlakem na lyže, zalomením trupu a případnou prací holí pro udržení správného rytmu jízdy.

Oblouk zahajujeme po spádnici, minimální šířku stopy udržujeme v šířce pánve, následně se šíře stopy rozšiřuje vzhledem k rychlosti jízdy a sklonu svahu. Lyže jsou ve stálém kontaktu s podložkou.

Oblouky můžeme vést od krátkých až po dlouhé, a to vzhlede ke sklonu svahu a náročnosti terénu.

Fáze provedení: pohybem kolen šikmo v před zatížíme lyže v přední části a současně je stavíme na hrany. V průběhu oblouku snižujeme těžiště, čímž zvyšujeme tlak na lyže a na hrany, rovněž zvyšujeme míru hranění a dochází k zalomení trupu. Na konci oblouku postupně uvolňujeme tlak do lyží zvyšováním těžiště (při zvýšení těžiště nesmí dojít k výraznému odlehčení lyží a tím ztrátě kontaktu lyží s podložkou) a překlápíme lyže přes plochu skluznice na opačné hrany. Dále napojujeme oblouky ve shodném provedení.

Nejčastější chyby:

  • záklon lyžaře, neboli těžiště posazené příliš vzadu
  • jízda po vnitřní lyži
  • nedostatečně dynamické přehranění lyží v oblouku
  • příliš úzká stopy
  • jízda ve smyku v určitých fázích oblouku

ZÁKLADNÍ + STŘEDNÍ SMÝKANÝ OBLOUK



OBLOUK S PŘESKOKEM

Účel oblouku:

  • točení a vedení obou lyží v paralelním postavení a držení základního sjezdového postoje
  • posunutí lyžařských dovedností na vysokou úroveň
  • rychlá změna směru jízdy v těžkém terénu a zhoršených podmínkách (neupravený terén, hluboký sníh)
  • výrazná dynamika pohybu

Terén:

  • strmý svah

Popis:

Pro oblouky s přeskokem je charakteristická, rytmická a výrazně dynamická jízda - stejně tak jako pro krátké smýkané oblouky, ale rozsahy pohybu jsou zde díky sklonu svahu větší. Výrazné zahranění, dynamický odraz z hran a aktivní přizvednutí patek lyží nám pomáhá na strmých svazích a v těžkých terénních podmínkách k natočení lyží do oblouku a rychlé změně směru jízdy.

Oblouk zahajujeme šikmo svahem, šíři lyží udržujeme v šířce pánve a oblouk je v průběhu celé své fáze smýkaný.

Oblouky můžeme vést od krátkých až po dlouhé, a to vzhledem ke sklonu svahu a náročnosti terénu.

Fáze provedení: během oblouku snižujeme těžiště, čímž zvyšujeme tlak na lyže. Na konci oblouku při jízdě šikmo svahem dochází k současnému zahranění obou lyží, kdy také zapichujeme hůl a ta nám dává impuls k vertikálnímu pohybu směrem nahoru - dochází k výraznému odlehčení, natočení lyží a přeskoku. Tímto aktivním natočením lyží ke spádnici dojde k přehranění a následně k dokončení oblouku. Vše provádíme v základním sjezdovém postoji.

Nejčastější chyby:

  • záklon lyžaře neboli těžiště posazené příliš vzadu
  • nedostatečně dynamické přehranění lyží v oblouku
  • nesprávná synchronizace práce dolních a horních končetin
  • příliš úzká, nebo široká stopa
  • nesprávně zvolený terén pro nácvik

KRÁTKÝ SMÝKANÝ OBLOUK

Účel oblouku:

  • točení a vedení obou lyží v paralelním postavení a držení základního sjezdového postoje
  • posunutí lyžařských dovedností na vyšší úroveň
  • regulace rychlosti jízdy ve zhoršených terénních podmínkách (neupravený terén, hluboký sníh, přelidněná sjezdovka)
  • dynamika pohybu

Terén:

  • středně strmý svah

Popis:

Krátký smýkaný oblouk je při výuce lyžování dalším důležitým krokem k zdokonalení lyžaře. Umožní rozšíření lyžařských dovedností směrem k dynamičtějšímu pojetí jízdy, ale také zvládnutí vícero různorodého terénu.

Oblouk zahajujeme po spádnici, šíři lyží udržujeme v šířce pánve a oblouk je v průběhu celé své fáze smýkaný. Obě lyže jsou neustále v kontaktu se sněhem.

Oblouk může lehce měnit svou podobu vzhledem ke sklonu svahu a náročnosti terénu. S přibývající jistotou v provedení oblouku zvyšujeme rychlost jízdy a tím i dynamičnost provedení.

Fáze provedení: oblouk zahajujeme po spádnici, dochází zde k rytmickému přehranění - aktivním pohybem těžiště dolů a kolen dopředu a dovnitř tvořeného oblouku, které vede k jízdě neustále blízko spádnice. Nohy “kmitají” pod klidným trupem. Ramena směřují neustále dolů ze svahu. Těžiště těla se nachází ve střední pozici nad lyžemi, toto nám umožňuje vyvinout krátký, ale výrazně silný tlak do vnější lyže. Důležité je zde zapíchnutí hole, které nám pomáhá udržet rytmus a rovnováhu v oblouku.

Nejčastější chyby:

  • záklon lyžaře neboli těžiště posazené příliš vzadu
  • nedostatečné zatížení vnější lyže
  • nesprávná synchronizace práce dolních a horních končetin
  • přizvedávání vnitřní lyže
  • příliš úzká, nebo široká stopa

SNÍŽENÝ SJEZDOVÝ POSTOJ - VAJÍČKO



FUNNY VIDEO


Abyste věděli o slevách a novinkách jako první!

Zobrazit vzorový newsletter Přihlásit se