Extrémní závod Jesenický tvrďák

Po roční pauze se opět konal klasický „adventure“ závod Jesenický tvrďák, který se i letos pořádá jako MČR v extrémním závodě jednotlivců, a sešla se prakticky celá česká reprezentace v adventure racingu. Závod kombinuje asi 15 disciplín a start té první - nočního orienťáku - byl tradičně v pátek o půl jedenácté večer.

Čtyřminutový sprint a nadějné 2. místo

Čekal na nás zhruba 4minutový sprint se 4 kontrolami, na základě kterého byly přiděleny trestné okruhy do sobotní části. Tuhle etapu se mi podařilo zaběhnout poměrně čistě a 2. místo bylo dobrou výchozí pozicí do dalšího dne. Po doběhu následovala rychlá sprcha, nastavení budíku na 3:50, pivko na dobrou noc a před půlnocí jsme všichni ulehli.

Běh do vrchu a canyoning potokem

Ráno rychle posnídat, odevzdat kolo a pytle s vybavením na zbytek dne a v 5:00 jsme se z Nové Vsi vydali na druhou etapu - běh do vrchu. Po pár kilometrech běhu jsem zůstal na čele sám, což mi vyhovovalo, protože jsem běžel podle sebe. Trasa vedla přes Malý Máj dolů do Karlova, kde byl vložený úsek cca 150metrového canyoningu potokem, a poté se pokračovalo podél Velkého kotle až na Ovčárnu.

Kolo, plavání, kajak a další disciplíny

Letos bylo výjimečně teplé počasí, proto jsem na sebe vzal jen tenkou šustku a vydal se vstříc cyklistické etapě. Nejprve bylo potřeba vystoupat až na vrchol Pradědu a pak prakticky pořád z kopce dojet do Břidličné na bazén. Jelo se mi pocitově dobře a zbytečně jsem to nehnal, aby mě při plavání nechytaly křeče, což je častý problém při „tvrďákovi“. Plavání bylo nakonec na pohodu, po výjezdu z Břidličné na střelnici se mi také podařilo něco trefit a po pár dalších kilometrech v sedle jsem už seděl na Slezské Hartě v kajaku a vydal se na cca 10kilometrovou trať.

Letos žádné vlny nebyly, tak to šlo rychle a po nějaké hodině jsem opět seděl na kole s mapou v kapse a pokračoval vstříc MTBO směr Břidličná a Stará Ves u Rýmařova. Cestou bylo potřeba posbírat 3 kontroly a pomalu jsme se přehoupli do druhé půlky závodu. Ve Staré Vsi na nás nejprve čekalo 7 km na inlinech a po krátkém přesunu na kole ještě lezení, lanové centrum a boulder.

Horský orienťák mi zamotal hlavu

V této chvíli jsme měl před Tomem a Pavlem docela slušný náskok, ale všechny orienťáky byly ještě před námi. Tentokrát se odehrávaly v lese u Janovic, takže jsme se museli na kole vrátit kus zpět. Snažil jsem se běžet pomaleji, ale přesně, což se dařilo až do poslední kontroly prvního OB, kdy jsem asi seběhl z cesty a asi 10 minut hledal kontrolu. Druhý orienťák už byl v pohodě, a tak jsem ještě s nějakým náskokem vyrážel na kolo nahoru do prostoru startu a cíle v Nové Vsi. Cesta byla pěkná, nejprve asfaltová, pak štěrková a pořád do kopce. Nahoře jsem měl před sebou poslední 2 disciplíny, takže jsem rychle pojedl trochu polévky, doplnil tekutiny a vydal se na horský orienťák. Ten se od normálního liší především tím, že se neběhá podle speciální orienťácké mapy, ale podle běžné turistické, takže tam chybí plno detailů. I když byla trať prakticky stejná jako předloni, tak se mi tam podařilo udělat naprosto fatální a nepochopitelnou chybu. Přeběhl jsem obrovskou skálu a motal se po lese asi o kilometr jinde, než jsem měl být, což mě nakonec stálo asi 25 minut času a 2 místa. Při závěrečném biku mi to už moc nejelo, ale 3. flek jsem nakonec udržel, takže jsem zopakoval umístění z minulého ročníku.

Co k tomu říct, takhle zkazit výborně rozjetý závod fakt zamrzí, ale konec je vždycky až na pásce, a u disciplín, jako je orienťák, člověk nikdy neví. Tak snad příště. Každopádně i tak to byl supr závod a skvěle jsem si ho užil, ale Tomovo označení „festival bolesti“ je trefné, protože po 9 hodinách a cca 140 km nejrůznějších disciplín už fakt nevíte, co vás bolí víc, protože polovinu těla ani necítíte. A také jsem se zase po delší době potkal s některými kamarády (původně - většinou „ARkářů“), takže z toho byla fajn akce.